Recenze modelu F-16, Calibre Wings CA721601, 1/72

Autor:   Jan Opitz & kol.

Recenze modelu F-16, Calibre Wings CA721601, 1/72

(konkrétně: F-16C, USAF 20th FW, 77th FS Gamblers, #91-0353 MiG Killer, Shaw AFB, SC)

Pokud vedly vaše cesty ke sběratelství diacastů skrze vlastní frustraci způsobenou nedokonalostí postavit slušný model svépomocí (ale oficiálně jste se schovávali za nedostatek času, tak jako já), jistě kvitujete současný trend, který stíhá o 20 let starší trend našich modelářských „plastikových bratří“ (ve skutečnosti námi ale pohrdají). Tím je exponování vnitřností modelů, vyzývavě se odhalujících, aby se jeden při zhlédnutí pokřižoval a druhý úžasem oněměl, a oba si jej poté koupili ☺ Nepřekvapí, že tento trend začal utvářet výrobce Calibre Wings, který má s přibližováním se dokonalosti nemalé zkušenosti a zejména úspěchy. O tom, je-li to cesta nebo jen alternativa pojednáme až na samém konci naší recenze, předtím se však nezaujatě podíváme, jaký model vlastně je.   

Lockheed F-16C Fighting Falcon

 

Jak představit F-16, co dodat, aby to nebylo jen formální? Tak jako legendární Spitfire je i F-16 (žijící) legendou a poznává ji dokonce do letectví nezasvěcená veřejnost. A právem, neboť v podstatě doposud patří k nejvýznamnějším leteckým silám v NATO a v Evropě. Po skončení studené války se stal nejpočetnějším bojovým letounem, kdy bylo vyrobeno přibližně 4500 kusů. Ke dnešku je v provozu stále asi 2 280 kusů a také zasáhl do všech větších novodobých konfliktů. Podívejme se nyní na jednu z konkrétních operačních misí Falconu, neboť jeden z jejich aktérů se stal předlohou recenzované novinky formy Calibre Wings.

Předloha modelu
Výrobce vybral šestnáctku, která vzešla jako vítěz ze střetnutí s jugoslávským Migem 29. Vše se událo na pozadí Války v Kosovu, resp. následných bojových akcí s intervencí NATO. Operace Allied Force, kdy byly bombardovány pozice jugoslávské armády a srbské paravojenské oddíly, zahrnovala také vzdušné krytí leteckých operací. Ta byla zajišťována především letouny typu F-15 a F-16 Spojených států. Jejich soupeři se často stávaly právě jugoslávské MiGy 29, byly však ve špatném stavu kvůli nedostatku náhradních dílů a údržby. A tak bylo od počátku intervence NATO do uzavření příměří (24. 3. – 10.6. 1999) sestřeleno celkem šest těchto strojů, další byly zničeny na zemi nebo ztraceny vlivem nehod. 

Vraťme se však k historii tohoto konkrétního stroje, přesněji řečeno sériového čísla 91353 (někdy uváděno ve formátu  91-0353, nebo také A/C 91-353), který byl ve verzi F-16CJ součástí 78th Fighter Squadron, expedičního sboru USAF, s volacím znakem „Dog“. Při popisované misi patřil do čtyřčlenného uskupení pod volacím znakem „Puma 11“, které poskytovalo podporu dvěma vlnám leteckých raketových úderů nad západním Srbskem. První vlnu tvořily britské a francouzské Jaguary s nizozemskými F-16. Po dokončení první části úderu přijala ochranná skupina hlášení systému AWACS… Toho dne, 4. května 1999, se osamělý jugoslávský MiG-29 pilotovaný Milenko Pavlović  , pokusil zachytit velkou formaci letounů NATO, která se vracela na základnu právě poté, co bombardovala Valjevo, kde dokonce Pavlović vyrůstal.

Podle některých zpráv, ještě než měl tento MiG-29 proti nepoměrné kvalitativní i kvantitativní přesile odstartovat, vytáhl mladého pilota z kokpitu sám velitel 204. leteckého pluku – plukovník Pavlović – se slovy: „Vypadni z letadla, sakra. Nezemřeš tam venku, jasný!“ MiG-29 s plukovníkem Pavlovićem zamířil z vojenské letecké základny Batajnica proti vracející se formaci, ale záhy byl jeho směr zaznamenán britským E-3D AWACS. Na základě dodaných informací a navedení potom „Dog“ z uskupení „Puma 11“ vystřelil dvě střely AIM-120B AMRAAM proti srbskému MiGu 29, který se je snažil vymanévrovat, ovšem neúspěšně. Po explozi pravděpodobně ještě padající letoun zasáhla jugoslávská Strela 2 (jednalo se tedy o tzv. „spřátelenou palbu“). AWACS potvrdil, že radarový kontakt MiGu 29 zmizel a čtyřčlenná skupina F-16CJ se po natankování vrátila zpět na základnu, aby se připravila na další misi. Po Milenku Pavlovići jsou pojmenovány ulice v Novém Sadu, Valjevu, Batajnici, Osečině i Gornje Crniljevo a 26. června 2019 byla na jeho počest přejmenována také letecká základna v Batajnici. Na žádost pilota zůstává identita „Dog“ utajována, stejně tak se jména velitelů a členů posádky z bezpečnostních důvodů na letadlech nepřenášejí. „Šestnáctka“ 91-353 byla převedena a v současnosti slouží ve stavu 77th Fighter Squadron přímo velitelům letky. A ještě doplnění, letoun byl opatřen symbolem sestřelu, který se několikrát přesunul a měnil také svou barvu (žlutá, zelená…). V jeden čas mělo letadlo dočasně „zapůjčeno“ překryt kokpitu z jiné F -16 (s. čísla 900830), jak je patrné z rozdílné dělící kamuflážní linie (rozdílného schématu) šedých barev v přední části letounu. V této podobě byl s největší pravděpodobností i v den 4. května 1999.
Model

Balení modelů Calibre rozhodně nepodceňuje a vždy vypadá efektně zvenku i zevnitř. Přebal s metalickými doplňky zdobí elegantní zobrazení dosedající „šestnáctky“, uvnitř, již podle zvyklostí, najdete dokonale usazené části letounu v černé pěnové matrici pod čirým blistrem a s číslovanou kartou limitované edice vydaného modelu. Jak lze rovněž očekávat, populární rčení o obalu slibujícího více, než může obsah nabídnout zde rozhodně není na místě. Naopak. Na každém kroku, od odejmutí blistru až po sestavení modelu, vás čekají snad jen samá milá a na sebe navazující překvapení. Těmi jsou nejen pečlivě zpracované díly částí a celých podsestav, ale také práce s nimi.

Výborně do sebe všechny části pasují a lícují spolu na jedničku. Rozhodně na první pohled překvapí oddělená spodní polovina trupu, resp. část vstupu vzduchu plynule přecházející do spodní poloviny trupu, kapotující motorovou část směrem k trysce… jenom proto, abyste zde našli hned dvě tyto nemalé části, a to v konfiguraci letové i s vysunutým tříkolovým podvozkem včetně již umístěných trupových kontejnerů!

Odpadá tedy jinde více či méně pracnější vestavění podvozkových noh a krytů podvozkových šachet, které se opakováním instalace stávají slabým místem modelů. Ale největšími trumfy modelu měly být, a jsou, vyjímatelný motor (dokonce s vozíkem), odklopený kryt radomu s radarem a dalšími konfiguračními díly, které dávají možnost sestavit skutečně působivé dioráma.

Vlastní motor je velice pečlivě zpracován, nebo řekněme, na slušné úrovni současných možností sériové výroby diecastů, s věrnou barvou kovu a detailů. Těmi dále jsou výměnné otevřené i zavřené brzdící štíty po stranách trysky, zmiňovaný radar, prostor kolem kabiny i přímo její prostor vč. zavěšeného žebříku, úžasný ale citlivý wash efekt povrchu včetně podvozkových šachet, přídavných nádrží i zbraní.

Detaily a zpracování povrchu celého modelu a jeho působení je vůbec kategorie hodnocení, kde Calibre nedrží nějakou pomyslnou příčku s nejlepšími v oboru, ale samo vytvořilo vlastní level! Ani F-16 není výjimkou. Otázkou možná zůstávají přesné barevné odstíny šedé, které se zdají být vůči sobě kontrastnější, ale pokud nemáte „mnohokrát nakoukaný“ originál v tomto „kamuflažním střihu“ (s jiným odstíny palety FS a jejich trupovým přechodem), s přihlédnutím ke stavu olétanosti a fotooxidaci barev později pořízených fotografií v různých expozičních podmínkách, nemáte téměř šanci jednoznačně určit „ten pravý odstín“. Nicméně podle modelářských podkladů by měl větší kontrast odpovídat skutečnosti (FS 36118 + FS 36270). Popisovat podrobněji všechny silné stránky modelu je snad trochu zbytečné, pokud současně zhlédnete fotografie modelu. Namísto toho připojíme úvahu a vyslovíme vlastní názor k polemice, která s tímto pionýrským modelem objevila, a to v závěru této recenze.    

Úvaha na závěr
S každou manipulací pocítíte nejen fyzickou váhu modelu, se kterou si spojujeme „poctivost“ materiálu, ale rovněž i váhu tvůrčího nasazení výrobce, při němž oceníte promyšlený koncept sestavovaného modelu. Ten dává volnost variability expozice, jako doposud žádný jiný model v této kategorii (letadel v měřítku 1/72 v rámci jednoho balení). Je to cesta a nový trend nebo jen alternativa? Budeme tento „formát“ diecastů automaticky opěvovat jen proto, že je s nimi možné vykonat rozborku a sborku? Za skutečného průkopníka nebo minimálně současníka v tomto novém trendu či alternativě lze určitě označit firmu Precision Model Art (PMA/Blitz 72). Ta již svými modely pozemní bojové techniky, konkrétně německého tanku Sd.Kfz.181 Tiger, nebo VW 82 Kubelwagen , či raket V2 a v nedávné době také letounu Hortena Ho 229, vše v měřítku 1/72 dokázala, že „anatomické modely“ rozhodně umí. Zkrátka, že vypadají a fungují dobře. Ale zpět k úvaze. Model F-16 by byl skvěle hodnocen i kdyby neměl vestavěný motor a jiné odnímatelné součásti, jeho povrch a detaily by byly jistě tak dobře zpracovány, jako u předchozích F-14 nebo Su-24. To vše ostatní je „jen“ bonus, alternativa, ke které, předpokládejme, občas sáhne v budoucnu i jiný výrobce. Neopomenutelným faktem je také cena, která se u takového modelu přirozeně musí projevit a překračuje magickou hranici 100 USD. Paralelně s tím také akceptace sběratelů, zda jim tato přidaná hodnota modelu za navýšení ceny stojí. Ale předpokládejme, že sběratelé a jejich preference jsou natolik pestré, že tyto limitované série trh bez problémů absorbuje. V neposlední řadě je tu ryze praktická otázka „výstavních kapacit“ potencionálních vlastníků těchto dioráma. Kolik takových VIP rozměrově náročnějších modelů si můžete reálně vystavit?

Ať už vnímáme tento krok Calibre (potažmo PMA) jako sběratelsky (myšleno také expozičně) nadbytečný nebo naopak příjemně rozšiřující a doplňující stávající i budoucí řady konvenčně vystavených modelů, jedná se o jeden ze znaků přirozeného vývoje, který, pokud má být životaschopný, musí být obchodně a sběratelsky úspěšný. Zcela přirozeně výrobce hledá nové možnosti trhu, který je zrovna v řadě výrobců modelů F-16 silně obsazen. Přes dosahované kvality by byl konvenčně pojatý model „šestnáctky“ možná větší „loterie“, než tento koncept s potenciálem efektního dioráma. Ale o tom, že se nejedná do budoucna o ojedinělý počin společnosti Calibre a vlastně i PMA není pochyb. Uvidíme, zdali se v blízké budoucnosti komerčně uchytí „Hi-RES“ model EA-6B Prowler výrobce JC Wings…a další budou jistě následovat. Může to ovlivnit strategii ostatních výrobců diecast modelů?

Každopádně buďme rádi, že svět diecast modelů rozhodně nestojí na místě. Nejen dnes a tím spíše v budoucnu bude jistě stále těžší přemítat nad výběrem a pořízením modelů. A také, s přibývající dokonalostí modelů, úplně potlačíme frustraci z nemožnosti postavit si dokonalý model…z časových důvodů, pochopitelně. I to je krásné, ne? ☺ 

pozn.: připojeny jsou také srovnávací fotografie modelů F-16 od výrobců Hobby Master(na směrovce AV), Herpa (FM) a Air Force One (WA), vývojové fotografie modelu EA-6B  od JC Wings, modelů rakety V-2 a letounu Horten Ho 229 od PMA

 

Zdroje:

https://en.wikipedia.org

https://www.f-16.net

https://www.twobobs.net

https://funnyjunk.com/Brave+sacrifice/hTsdMuG/

 (převzato z facebookové skupiny „Diecast modely letadel, vrtulníků a bojové techniky“)

Autor:   Jan Opitz & kol.

jan.opitz@centrum.cz