Recenze modelu Tornado, Hobby Master, 1/72 Autor: Jan Opitz & kol.
(konkrétně: HA6701, Tornado IDS 44+43, JaBoG 34, Allgau, Luftwaffe, 1980s
HA6702: Tornado GR.Mk 1 RAF No.9 Sqn, ZA592, RAF Honington, 1983)
Donedávna byl kovový model Tornada v měřítku 1/72 zejména doménou výrobce Corgi, který připravil sběratelům téměř všechny verze, tedy IDS (Německo), resp. GR.1 nebo GR.4 (označení pro Velkou Británii), ale i verzi přepadového stíhače ADV (tedy variantu F.Mk 3). V této verzi mu ještě kdysi sekundovaly Witty Wings (Tornáda od WW jsou dnes v nabídce firmy Aviation 72). Po nedávné, sběrateli kvitované smršti nových moderních ruských a postsovětských modelů se Hobby Master (HM) již svým předchozím modelem Eurofighter a nyní současným Tornadem vrací na panevropskou půdu. Skvělé! Tornado od HM by mělo být šlágr, což potvrzuje rychlé rozebrání zejména první německé verze IDS, a to nejen v tuzemsku. Předchází kvalita tomuto prodejnímu úspěchu? A mám si pořídit Tornado od HM nebo Corgi? V čem se liší? Na to vám dnes odpovíme!
Panavia Tornado
Spolu s letounem F-16 bylo Tornado před příchodem Eurofighteru nejvýznamnější leteckou silou NATO v Evropě. Bylo také jedním z nejlepších výsledků mezinárodní spolupráce konsorcia Panavia Aircraft GmbH – Velké Británie, Německa a Itálie. Práce na Tornadu byly zahájené v roce 1968, prototyp vzlétl v roce 1974 a o pět let později začaly první dodávky. Původní myšlenka vývoje jediné verze jako Multi Role Combat Aircraft (odtud název MRCA) však vzala za své díky šíři zamýšlených úkolů. Bylo jasné, že bude nutné vyvinout dvě verze letounu – IDS (útočnou) a ADV (Air Defence Variant). Obě verze mají asi 80 % dílů shodných. Pro přehled uveďme značení všech verzí a variant:
IDS (Interdictor-Strike), útočná (stíhací-bombardovací) verze pro letectva Německa, Itálie a Saudské Arábie, v britských variantách GR.1 (základní) a GR.4 (modernizovaná GR.1 od r. 1998), a subvariantách GR.1A resp. GR4A (průzkumná) a GR.1B (protilodní).
ECR (Electronic Combat/ Reconnaissance) – verze pro elektronický boj, pro letectvo Německa a Itálie.
Označení (T) je pak cvičná verze se zdvojeným řízením.
Tornado mělo ve své době zcela unikátní schopnosti, s úkoly podobnými sovětskému protějšku Su-24 a staršímu americkému ekvivalentu F-111. Oproti nim má robustnější a lehčí konstrukci, a vyspělejší avioniku. Piloti se shodují, že s Tornadem je možné létat ve výšce stromů bez obav z únavy nebo poklesu lidské výkonosti. Za těmito výkony stála nejen elektronika, ale zejména unikátní, a pro Tornado charakteristická proměnná geometrie křídel, umožňující měnit úhel až o 43 stupňů. Při maximálním úhlu rozevření křídel (68 stupňů), kdy je maximální vztlak, Tornado startuje a přistává, naopak s křídly sklopenými v úhlu 25 stupňů může letět velmi nízko nad zemí a dosahovat nejvyšších rychlostí při plnění bojových úkolů. Jen na okraj – tento design přinášel výhody, ale současně i řadu nevýhod. Dnes je již díky v současnosti uplatňovaným principům aerodynamiky a řízení letu překonán, ale na svou dobu byl revoluční a pro několik (sběratelsky oblíbených) typů ikonický.
Šíře popisu možností výzbroje a výkonů by zastiňovala zaměření článku, ale je snadno dohledatelná. Namísto toho ale uveďme historku, hovořící o schopnostech letounu a jeho nebezpečnosti pro protivníka. Britská dopravní policie při vyhodnocování snímků z bezpečnostních silničních kamer jednoho dne zjistila, že na jedné fotce z automatického zařízení kombinujícího radar a fotoaparát je prázdná silnice, a pod tím naměřená rychlost přes 600 km/h. To samozřejmě vypadalo na chybu zařízení, ale jen než se zjistilo, že jednomu z pilotů Tornada toho dne při tréninku letů v malé výšce při průletu nad jednou místní silnicí systémy letadla ohlásily ozáření stroje nepřátelským radarem, odjistily se obranné střely a žádaly pilota o potvrzení odpálení těchto střel na „nepřátelský radar“. Je otázkou, jestli je příhoda pravdivá, nicméně reálným schopnostem Tornada plně odpovídá.
Své renomé a respekt si Tornada vydobyla v roce 1991 ve válce v Perském zálivu, kdy pumami ničila irácká letiště (kazetové bomby JP 233), nebo vyhledávala odpalovací zařízení iráckých raket Scud. Celkem bylo ztraceno 6 Tornád, ale vzhledem k vysokému vytížení celkem více než 70 Tornád (mimo Německa), a extrémně nebezpečnému charakteru těchto misí, byly tyto ztráty skutečně minimální.
V roce 1995 také díky Tornádům došlo vůbec prvnímu vojenskému nasazení německé Luftwaffe od 2. světové války, ve válce v Bosně a Hercegovině, a byla to právě průzkumná Tornada IDS. Výčet zapojení Tornád (britských, italských i německých) v podstatě kopíruje linii novodobých ohnisek světových konfliktů, od Kosova (v r. 1999), přes Afghánistán (2007 – 2010), boj proti Talibanu, přes intervence v Libyi (2011) až po útoky na pozice takzvaného Islámského státu v Iráku v roce 2014.
Po téměř čtyřiceti letech služby britské královské letectvo definitivně Tornada vyřadilo ze své výzbroje minulý rok (v roce 2019). Do poslední chvíle však plnila mise proti tzv. Islámskému státu. Německo se 115 kusy a Itálie však po několik příštích let ještě s Tornady ve svém letectvu počítají, maximálně však do roku 2030, který je z hlediska jejich konstrukční povolené životnosti hraniční.
My se však vraťme na počátek operační služby Tornád, neboť sem patří letouny, které se staly předlohami pro první dva modely z nové formy HM.
Předlohy modelu
První modelem Tornada (HA6701) je verze IDS německé Luftwaffe. Model je v atraktivní kamufláži „Norm 83C“ (takže pasuje k předchozím modelům F-104G a RF-4E). Tornado s trupovým číslem 44+43 náleželo k 34. stíhací a bombardovací letce (JaBoG 34) na základně Memmingerberg. Dnes již neexistující jednotka nesla čestný název „Allgäu“, vzhledem ke své poloze v blízkosti Algavských Alp. O mimořádném postavení této letky hovoří udělení prestižního osvědčení vrchního velitele NATO ve střední Evropě v roce 1988, jako nejlepší letky ve střední Evropě, a také skutečnost, že se svými Tornady nalétala na 450 tisíc hodin! Tento konkrétní letoun byl vyřazen v r. 2007.
Druhý model HM (HA6702) je britské Tornado patřící do eskadry „IX“ Královského britského letectva, která se stala specializovanou bombardovací jednotkou. V „devítce“ létalo postupně 10 různých typů bombardérů, včetně Lancasterů, které se podílely na potopení německé bitevní lodi Tirpitz. V roce 1982 se „IX“ přestěhovala na základnu v Honingtonu, kde se stala první operační letkou vyzbrojenou Tornady v britské RAF. Konkrétní stroj Tornado GR1 (BS035/105 ZA592) poprvé vzlétl v lednu 1982 a v únoru byl přidělen k jednotce. Později byl upgradován na verzi GR4 a v provozu zůstal až do února 2017, než byl sešrotován.
Model
Komu postačí naše subjektivní závěrečné hodnocení založené na celkovém dojmu a nechce se nervovat detaily, kterých by si sám na modelu možná ani nevšiml, ať raději nečte dál. Měl by si vystačit s větou: „Model vypadá dobře, podle nás je lepší než od Corgi, berte!“
Ale ani následující řádky pro čtenáře, kteří to teď nevzdali, nebudou jen soudem škarohlídů. Kritika, která se po uveřejnění prvních fotografií prototypového modelu na HM sesypala, byla totiž dost tvrdá a velmi nesmlouvavá. Problémů se vyskytlo překvapivě hodně, nejvíc šlo o tři problémy – tvar nosu (radomu), tvar kabiny a tvar špičky ocasu. Na prvním místě byl kritizován tvar a délka radomu a celé přídě letounu. A ano, prototyp HM měl skutečně příliš krátký „čumák“. Připomínky byly úspěšné a Hobby Master tuto svoji chybu opravil. Finální podoba přídě se tedy zdá být v pořádku. Jak známo, Tornado od Corgi má také nos o něco kratší, což je samozřejmě taky špatně. Délka trupu radom – výstupní trysky je u Corgi oproti HM asi o 5 mm menší. Dalším kritizovaným, a jednoznačně nejkritizovanějším bodem byla a zůstala kabina. Kabiny je jaksi na modelu „příliš mnoho“, je zkrátka moc vypouklá směrem nahoru, a navíc má viditelně špatný sklon čelního štítku. Mimochodem i u modelu Corgi je vrchní část kabiny (pokračující linie hřbetu) o něco výš. Ale popravdě, pokud nemáte Tornado dokonale nakoukané, na modelu si žádného dramatického rozdílu na první pohled nevšimnete, pokud se na model prostě jen díváte, vypadá jako Tornado. Třetím problémem je tvar konce směrovky. Co bylo vyčítáno, to je že horní linie ocasu je vodorovná, zatímco skutečné Tornado má špičku ocasu skloněnou. Je to opravdu tak, nicméně porovnáním jsme zjistili, že i přes tuto chybu je na tom model HM se směrovkou vlastně lépe, než model od Corgi. Model od Corgi má totiž celou směrovku sice velice přesnou, ale celá je nakloněná vpřed, celá její poloha vůči trupu je špatně, je jakoby víc „postavená“, než by měla být.
model HB original
model CORGI oroginal
Další “kritiku“ si zaslouží jen detaily. Například kontejner pod německým Tornadem. Německá Tornada byla vybavená nebezpečnou, a na pohled atraktivní zbraní, kontejnery MW-1 se submunicí pro ničení letištních ploch nebo větších uskupení obrněné techniky protivníka. Tento kontejner je tvořen čtyřmi segmenty, každý s 28 raketnicemi ráže 132 mm, ze kterých byla submunice při průletu vystřelována na obě strany. Mimochodem dnes je již tato munice překonaná. Je to ale jak jsme řekli poměrně atraktivní kus výzbroje, kterou sice HM nabízí jako jediný výrobce, ale ji tak trochu spartánsky vyvedli. Má jen celozelený nástřik, což je sice správně, protože skutečně existují fotky MW-1 jen ze zelenými zaslepenými výmetnicemi, ale většina fotek ukazuje daleko atraktivnější podobu s jasně světlejšími záslepkami těchto výmetnic. Z hlediska krásy výsledného modelu se nám zdá tato varianta ztvárnění promarněná a mohla být provedena na modelu lépe, než jen jako zelená skříní pod trupem. Otvory raketnic, ať již plné nebo prázdné, mohly být od kompaktní masy kontejneru vzhledově odlišené kontrastní barvou nebo hlubší perforací. Škoda. Potom jsme také porovnávali mechanismus změny úhlu křídel, který Corgi řeší společně se „zaslapením“ otvorů po stranách trupu, kam se křídla zasouvají. U modelu HM jsou tyto šachty otevřené, a pokud je chcete uzavřít, použijete k tomu přiložené šedé záslepky (jako u jiného modelu HM, např. F-111). Abychom ale zakončili pozitivně, tak třeba Tornado RAF má pěkně vyvedený ten tenký bílý proužek vpředu na radomu (je to ve skutečnosti bleskosvod), a pěkně koresponduje s ostře řezanými rysy Tornada.
Závěrem
Porovnali jsme modely a výsledek předkládáme i s našimi komentáři. A můžeme prohlásit, že i přes některé chyby se nakonec jedná podle našeho názoru o docela zdařilý model Tornada, máme za to, že patří zatím asi k dosud nejlepšímu diecast ztvárnění Tornada. Určitě také díky aktivitám sběratelů, kteří upozornili firmu Hobby Master na nedostatky prototypu. Pro porovnání jsme nafotili modely od HM a dalších výrobců, abyste mohli sami srovnat celkový dojem. Vedle atraktivního pouštního RAF modelu od Corgi je na fotkách italský „půldiecast“ od IXO/Altaye, a také dnes již velmi vzácný, téměř zapomenutý kovový model od Revellu, ztvárňující modelářsky oblíbenou německou verzi ECR.
Jsou zde vidět rozdíly, ale nezapomínejme, že všechny tyto modely jsou aspoň o půl „diecast generace“ starší. Nový model od HM má tedy větší šance ty starší překonat, díky lepším současným technologiím. Zajímavé by však bylo, kdyby Tornado udělal ještě další vyzyvatel z řad současných výrobců. Například takový JC Wings, který nečekaně překvapil zcela novou a moc hezkou formou na Su-34, (která mimochodem co do zpracování, tvarové přesnosti a detailů překonává SU-34 od Hobby Masteru …. aby to pak JC Wings ve finále zazdili nevhodným „washem“, anebo v případě „Olega Peshkova“ špatně zvolenými barvami). Ale velké naděje vzbuzuje i další připravovaný a skutečně ambiciózně pojatý model od JC Wings – EA-6B Prowler, který jde nad současný zaběhnutý standard provedení modelů od HM. A to se pořád bavíme o srovnatelné cenové kategorii. Záměrně nestavíme do konfrontace modely od Calibre Wings (například s jejich novou F-16). Podle fotek má ale nový EA-6B Prowler od JC Wings (alespoň co do formy) nakročeno až k úplnému hi-endu na úrovni Calibre Wings. Pokud JC Wings něco nepokazí, například povrchovou úpravou, chystá se na nás v podobě Prowlera naprosto úžasný model.
Ale zpátky k Tornadu. V současnosti je tedy model od HM opravdu asi nejlepším diecast ztvárněním Tornada. Navíc, od v pořadí třetího modelu HM slíbil opravit i tu vyvýšenou kabinu, takže se můžeme těšit na spoustu zajímavých kamufláží, od oblíbené německé Marines, přes opomíjená italská a saudskoarabská Tornáda, až po divoká výroční zmalování. Při tom fofru, jakým HM své modely uvádí na trh, se jich jistě dočkáme brzo…
Zdroje:
https://hobbymastercollector.com
https://www.valka.cz
https://en.wikipedia.org
https://www.diecastaircraftforum.com
(převzato z facebookové skupiny „Diecast modely letadel, vrtulníků a bojové techniky“)
Autor: Jan Opitz & kol.
jan.opitz@centrum.cz
