Recenze modelu MiG-29, Hobby Master, 1/72
Autor: Jan Opitz & kol.
Recenze modelu MiG-29, Hobby Master, 1/72
(konkrétně HA6501, „White 51“, Borisoglebsk Training Center, 2001)
je pro nejednoho leteckého nadšence téměř srdeční záležitost, a tak nová „devětadvacítka“ od Hobby Masteru (HM) bude jistě mnohými kvitována. V měřítku 1/72 sice existovala a stále existuje konkurence od Witty/ JC Wings a Altaye, ale ta, viděna dnešními měřítky, již na sobě nese viditelné stopy doby svého vzniku. A tak byl nový model ze stáje HM oprávněně očekáván s nadějemi.
O Migu-29
MiG-29 je stíhací letoun 4. generace, a hned zkraje je třeba poznamenat, že není devětadvacítka jako devětadvacítka. Různých variant MiGu-29, výrobcem označovaných jako „Izdelije“, a jeho subvariant je totiž velmi mnoho, nicméně pro naše potřeby si dnes vystačíme jen se dvěmi:
- MiG-29 (Izdelije 9-12), resp. MiG-29A, Fulcrum-A: první aktivně používaná verze frontového stíhacího letounu 4. generace, konvexní hřbet.
- MiG-29 (Izdelije 9-13), resp. MiG-29S, Fulcrum-C: modifikovaná verze se zvětšeným, lehce konkávním hřbetem, zvětšenou palivovou nádrží, aktivním rušicím modulem „Gardeniya“ v „hrbu“ a zvětšeným doletem MiG-29A, Izdelije 9-12, Fulcrum-A byl vyráběn od roku 1982, ale jedním z velkých nedostatků této první verze byl malý dolet.
Ten v malé výšce činil jen 700 km, ve velké výšce a s 1 500 l přídavnou nádrží dokázal MiG přeletět vzdálenost 2 100 km. Podle projektu to ale mělo být 800 a 2 750 km. Konstrukční tým OKB MiG se proto v předstihu, již v 80. letech, pustil do vývoje modifikace Fulcrum-C s továrním označením 9-13. Zvětšená hřbetní nástavba počítala s mírně větší palivovou nádrží za kabinou (ale pouze o 240 litrů), ale hlavně řešila další nedostatek verze 9-12, kterou byla absence prostředků elektronického boje REB. Aparatura aktivního RL rušiče SPS-201 (L203B) totiž byla prostorově dost náročná. Fulcrum-C se tedy od předešlé verze A vizuálně liší mírně vyvýšeným hřbetem, který již nemá původní konvexní charakter, ale je spíše mírně vydutý směrem nahoru. Další změny oproti verzi 9-12 již nejsou na první (sběratelský) pohled tak viditelné: nový vnitřní pár křídelních závěsů pro další dvojici přídavných nádrží PTB-1150 nebo dvě 500 kg pumy (z původních 4 na výsledných 6), a rozšířenou škálu podvěšené výzbroje o submuniční kontejner typu KMGU. Fulcrum-C (9-13) byl zaveden do výroby roku 1986 a hned byl zařazen do výzbroje VVS. V roce 1987 byl nový MiG zařazen i k 35. stíhacímu pluku na východoněmecké základně Zerbst, kde nahradil stíhací bombardéry MiG-27 Flogger. Po rozpadu SSSR v roce 1991 se ve stavu ruských vzdušných sil VVS nacházelo 233 strojů. Druhým největším provozovatelem MiGu-29 (Fulcrum-C) se stala Ukrajina (155), dále se dostaly do „dědictví“ Běloruska, Moldávie a Uzbekistánu. Prvním zahraničním provozovatelem MiGu-29 (Fulcrum-C) se stala v roce 1989 Severní Korea, dalšími provozovateli jsou například Turkmenistán, Alžírsko, Barma, Peru, Rumunsko a Srbsko.
Předloha modelu
Přesto, že to HM v názvu modelu neuvádí, je HA6501 vlastně model MiGu-29S, v kódu NATO označovaného jako Fulcrum-C, a samotnou konstrukční kanceláří označovaný jako „Izdelije 9-13“. Vyznat se ve verzích MiGu-29 je poměrně složité, také proto, že i některé původní MiGy-29 (9-12) byly modernizovány na verzi S (9-13), a tak HM raději vůbec verze nerozlišuje a používá pouze označení MiG-29.
Předlohou modelu HM je tedy stroj číslo „51“, vyrobený roku 1990, který byl v roce 2000 převedený na výcvikovou základnu Borisoglebsk. Na této malé vojenské základně byly od šedesátých let dislokované různé výcvikové útvary s letouny Il-12 a Il-14 až po MiG-21, MiG-23, MiG-29 či Su-25. Neustálé reorganizace vyústily v roce 1997 ve zrušení útvaru, o tři roky později byl útvar oficiálně rozpuštěn úplně …ovšem satelitní snímky na Google Earth s vysokým rozlišením, zpřístupněné v roce 2006, ukázaly, že je zde stále umístěn větší počet cvičných Aero L-39 Albatros, dále Su-25 Frogfoot a několik Su-24 ….
Krabice modelu
Podle obalu si sběratelé své modely určitě nekupují, ale krabice je minimálně první vizitkou směrem k zákazníkovi. A nejsem si zcela jist, jestli některé kartonové přebaly od HM dosahují po grafické stránce toho správného „wow“ efektu, se svými nezřetelnými a podexponovanými obrázky modelů vyfocených ve vlastním stínu. I další boxy od HM by určitě stály za rozbor, ale obal není dnešním tématem. Jen je škoda, že HM nepoužil raději fotografii předlohy, jako například v případě Su-33, HA6401.
Model
A opět rozdělíme naší recenzi na část pro pozitivisticky laděné sběratele (ty, kteří se podívají, zamilují se na první pohled a víc už nic neřeší), a pro ty ostatní, kteří zvažují, studují a porovnávají. Na první pohled jsme po vybalení modelu s kolegou svorně zkonstatovali: „…Hmm, pěkný!“ Co našim očím lahodilo nejvíc již na první pohled, byla paneláž, která je nad očekávání výraznější, snad hlubší a zároveň ostřejší, než u jiných modelů HM. Dokonce to vypadá, jakoby v HM zcela revolučně použili modelářský „wash” (zvýraznění paneláže zředěnou barvou). Hned vedle jsme pro porovnání měli připravenou konkurenci –MiG-29 od Witty Wings (původní formy Witty stále využívají pro své modely JC Wings a Herpa). A nutno říct, že oproti nim je model od HM o třídu lepší.
Je to v podstatě logické – model od HM je o nějakých 12 let mladší. U povrchu a kamufláže modelu ještě na chvíli zůstaňme. Jako bohužel velmi často u modelů HM – odstíny a barvy úplně nesedí. Otázkou jsou ovšem samotné podklady, barevné zkreslení fotografií díky času a podobně. Osobně jsem však byl výběrem barev překvapen, neboť podle dohledaných zdrojů by měl mít tento stroj méně sytý zelený odstín, a to je ještě „zelenkavá“ na modelu o stupínek světlejší, než na oficiálních fotografiích HM. Těžko soudit, jestli tato barva byla opravdu původně na skutečném letadle, když sjelo z výroby, nebo jestli časem vyšisovala a teprve v této podobě je přejímána jako podklad modelářskou / sběratelskou obcí. Pravda bude nejspíš někde uprostřed, ale nepřesné podání barevných odstínů, zvláště u ruských a sovětských letadel, není u HM – a nejen u něj – bohužel vůbec ojedinělé (to se ostatně stalo například i u HM MiGu-29 Luftwaffe, HA6503, tam však továrna díky upozornění sběratelů ještě stihla odstín korigovat). Porovnáním modelu a dohledatelných fotografií si můžete učinit závěr sami. Po prvním dojmu jsme si začali všímat detailů. Nejen v porovnání s vedle stojícím modelem od Witty, ale také konfrontací s továrními výkresy a fotografiemi je tvarová a obrysová přesnost v zásadě v pořádku …. tak, a tady by měli přestat číst všichni „pozitivisticky ladění sběratelé“ :o).
Pokud ještě čtete dál, tak jedna z věcí, která se nám tak úplně nelíbila, je, že MiG-29 od HM si „žije na vysoké noze“. Na vysoké přední noze. Přední podvozková noha by totiž měla být zatraceně kratší, aby stál model vodorovně, tak jak Miga známe z drtivé většiny fotografií. Takhle připomíná MiG-29 od HM trochu žábu – vpředu zvednutý, vzadu přidřeplý jak kvočna. Ano, je to detail – drobnost, ale kdo má zažitý vzhled MiGu-29 na stojánce, rozdíl vidí hned.
K tomu ale jedno vysvětlení. Pokud si dáte práci, najdete i fotky, kde má MiG-29 – stejně jako HM model – zvednutý čumák. On totiž ten vysoký podvozek není přísně vzato úplně chyba. MiG-29 totiž může přední podvozkovou nohu hydraulicky prodloužit, vysunout. Systém řízení předního podvozku Migu-29 totiž nabízí pilotovi dva režimy – s „nízkým“ a „zvednutým“ podvozkem. V nepoměrně častěji používané „nízké“ poloze, která se používá pro vzlet a přistání a také stání na stojánce, je možné vychýlit přední kola jen o cca 8° na obě strany. Pro pojíždění ale může pilot přední nohu hydraulicky zvednout, a v tomto režimu umožňuje podvozek vychýlení až o 31° na každou stranu. Faktem tudíž je, že MiG-29 může skutečně mít delší přední podvozkovou nohu, věc je ale v tom, že na 99% fotografií, a po 99% doby má Mig-29 pouze tu „krátkou“ nohu. Navíc, Mig stojící vodorovně, Mig s raketami vodorovně, vypadá rozhodně líp, vypadá jako normální slušně vychované letadlo a ne jako …žába.
Ale zpátky k modelu. Porovnáním s MiGem-29 od Witty/JC Wings zjistíme, že má výšku předního podvozku zcela v pořádku, stojí hezky vodorovně, ale navíc má i otevřené žaluzie sání vzduchu do motorů na horních plochách přechodů křídel (LERXů). A to se nám líbí u Witty a nelíbí u HM, protože otevřené žaluzie je věc pro Mig-29 naprosto typická. „Otevřené“ žaluzie by určitě slušely i MiGu-29 od HM a byly by atraktivním detailem, ale bohužel, jsou zavřené. A navíc, nejen že jsou zavřené, ale on je jich k tomu ještě navíc nesprávný počet – HM MiG má o jednu žaluzii méně. Další vydávaný HM MiG-29 v pořadí, HA6503 v kamufláži Luftwaffe, má díky tmavé barvě žaluzií u originálu tak trochu zakamuflovaný rozdíl té jedné žaluzie u horního sání, ale člověk se prostě nemůže zbavit otázky: proč? Proč má firma jako Hobby Master problém počítat do pěti?
Ještě jeden detail mě osobně mrzí, že jej u svého modelu HM úplně vypustil – výmetnice klamných cílů v prodloužených náběžných hranách směrovek. Zakryté výmetnice určitě nejsou chybou, jsou zakryté na některých fotografiích, ale podle mého názoru MiG-29 od Witty s naznačenými otvory vypadá v tomto ohledu atraktivněji. HM tento detail úplně potlačil. Naopak velké plus modelu od HM je, že dvojice směrovek se rozevírá ve správném úhlu, na rozdíl od modelu Witty/JC Wings/Herpy, kde obě směrovky trčí nepřirozeně rovně, kolmo vzhůru. Otočme model a podívejme se na jeho spodní část. Nasazení podvozku je krásně snadné, ale na rozdíl od MiGu Witty, který měl přistávací světla z průhledného plastu, což vypadalo zdálky i z blízka opravdu atraktivně, jsou přistávací světla u HM pouze z kusu šedého plastu (v balení je dokonce ještě jeden pár světel navíc, a stejně tak navíc je přibalena ještě jedna náhradní hřbetní HF anténa).
Závěrem
I přes neduhy – mezi nejnešťastnější řadím podivný posaz modelu na kolech kvůli delšímu příďovému podvozku – je MiG-29 od HM hezký model. Je nepochopitelné, a pro HM bohužel typické, že jejich modely nesou často zcela zbytečné chyby, protože jim výrobce nevěnoval jen o trochu víc lásky nebo profesionální cti. Ale u MiGu-29 je většina chyb podle mého názoru akceptovatelných, i když někoho mohou mrzet. Našince asi napadne, jak dopadne český resp. československý MiG-29. Jistě to bude „šlágr“. Ale i další verze MiGů-29 budou bezesporu populární, ať už Migy Íránu, Severní Koreje nebo stroje z bojů na středním východě a v bývalé Jugoslávii. Jiného zase nenechají chladným exotičtí uživatelé z rozvojových států, milovníci historie určitě nepohrdnou Migy bývalé NDR (snad z ostalgie). A samozřejmě MiGy-29 našich slovenských sousedů – obzvlášť se těším „digitální“ slovenskou „dvácu“. Model MiGu-29 má zkrátka velký potenciál, a to nejen díky své nádherné předloze, ale i z mnoha dalších důvodů. Jedním z nich je, že se docela povedl.
Zdroje:
https://hobbymastercollector.com
https://en.wikipedia.org
https://ruslet.webnode.cz
https://www.diecastaircraftforum.com
(převzato z facebookové skupiny „Diecast modely letadel, vrtulníků a bojové techniky“)
Autor: Jan Opitz & kol.
jan.opitz@centrum.cz
