Recenze modelu HA6301 Sukhoi Su-34 Fullback , 1/72

Autor:   Jan Opitz

Sukhoi Su-34 Fullback

(s.n. RF-95803 ’03′ Russian Air Forces , Khmeimim AB , Syria, January 2015)

Úvodem 

Přestože model Su-34 v měřítku 1/72 již na trhu existuje, stal se předmětem zájmu HobbyMasteru (dále jen HM), který pro tento model vyvinul zcela novou formu. Púvodní modely společnosti Gaincorp jsou již zřídkakdy ke koupi, protože jejich kvalita byla na tehdejší dobu velmi slušná. Dnes jsou spíše na trhu modely čínské firmy Terebo, která s využitím původních forem dnes již neexistujícího Gaincorpu tento model znovu vydala. Model od Gaincorpu / Tereba však už z dnešního pohledu má řadu neduhů, a tak byl „Fullback“ očekávanou novinkou, protože při předvídatelné kvalitě modelů se značkou HM, a na vlně zájmu o ruské letouny podpořené současným děním na Středním východě jsme se mohli těšit na modernější model tohoto atraktivního letounu. Naplnila se tato očekávání?

Předloha modelu a role SU-34 v Sýrii

Spolu s ostatními ruskými bojovými letouny (prvními byly Su-24M), byl i Su-34 „Fullback“ jako součást expediční letecké jednotky (tehdy ještě VVS – Vojenských vzdušných sil, od srpna 2015 podřízené Vozdušno-kosmickým silám) Ruské federace, které byly od poloviny září 2015 na základě žádosti syrského prezidenta Bašára Asada, vyslán na leteckou základnu Khmeimim (jinak Hmeimim také nebo Chmejmim) v provincii Latakíja na severozápadě Sýrie. Odtud již přes tři roky v různé intenzitě podporují vládní vojska Sýrie, která bojují s islamistickými povstalci v syrské občanské válce. 

Prvních šest Su-34 od 47. smíšeného leteckého pluku ze základny v Baltimoru na základně Hmeinim dosedlo 28. září 2015. Čtyřměsíční interval střídání personálu naznačovalo vysokou intenzitu operací, pro které byly zpočátku využívány zkušenosti pilotů z konfliktů v Čečensku a Gruzii. Ale většina zejména následně se účastnících pilotů zde bojové zkušenosti teprve sbírala. V závěru roku 2015 byl počet dislokovaných Su-34 navýšen na 10 strojů, doplněných ze základny v Chabarovsku. Na konci roku 2017, po absolvování téměř 500 misí (zaměřených na likvidace komunikací, zásobovacích center, zbrojních skladů, výcvikových táborů, opravárenských dílen nebo těžařských ropných zařízení islamistů) se část Su-34 do Ruska vrátila, ovšem po dalších třech měsících se jejich počet opět zvýšil. Většina posádek Su-34 tak mohla nasbírat na syrském nebi další bojové zkušenosti, stejně tak jako stroj samotný, který mohl projít řadou vylepšení na základě zkušeností získaných při náletech. Ty začaly 1. října 2015 likvidací výcvikového tábora islamistů u města Rakka. Při něm byly použity 250 a 500 kg neřízené letecké pumy FAB a OFAB (trhavé, resp. tříštivo-trhavé pumy). Su-34 často spolupracovaly se strategickými bombardéry Tu-22M3 (létající na tyto mise z Ruska), občas i se svými přímými předchůdci Su-24. Po incidentu a sestřelení ruského Su-24 tureckou F-16 byly nakrátko Su-34 vyzbrojeny i dvojicí řízených střel krátkého doletu R-73 (jinak se o bezpečnost útočících skupin staraly Su-30SM a Su-35S). Z důvodu snížení rizika útoků od frakcí rebelů na Su-34, vycházejících z poznání, že se vyhýbají útokům na americké stroje z obavy před odvetou, byly na některých strojích přemalovány insignie – rudé hvězdy. Dalším důvodem byla obava z případné negativní medializace eventuálního sestřeleného ruského letounu, pokud by k němu došlo ze strany rebelů, kteří se o to opakovaně pokoušeli samonaváděcími raketami s IČ senzory, proti kterým jsou Su-34 zatím nejméně chráněné. Jedna z předloh takto „odznačeného“ letounu, Su-34 „červená 21“, se také stala předlohou pro jeden z dalších modelů SU-34 firmy HM. (https://hobbymastercollector.com/HA6302A.html). Vedle klasické neřízené munice (např. již jmenovaných FAB-500 a OFAB-250-270) byly v Sýrii používány i řízené KAB-500 nebo 1500, schopné prorazit i 3 metry železobetonu nebo 20m zhutněné zeminy. Ty byly užity minimálně třikrát. Kromě toho byla používána speciální munice RBK-500 pro likvidaci pojezdových drah apod., a Bet AB-500 na prorážení vícevrstvých železobetonových objektů. Nutno podotknout, že i přes velké množství použité neřízené munice dosahovaly Su-34 vysoké přesnosti zásahů, a to díky softwarovým úpravám dopočtů balistických křivek na základě vyhodnocování zásahů ze satelitů. Jejich odchylka tak byla i méně než 5 metrů! Su-34 se tak po mnoha etapách zkoušení (zejména s využitím munice) a následných vylepšeních po nasazení v Sýrii stal vyspělým bojovým strojem, který lze označit jako jeden ze v současnosti nejlepších bojem prověřených stíhacích bombardérů.

Vlastní model

Obal tvoří kartonová krabice standardního vzhledu a provedení HM. Model je uložen v polystyrenu, jak jsme v poslední době u novějších modelů HM již zvyklí. Ale již k samotnému modelu. Kdo vlastní nebo zná výše uvedené dříve vydané modely Su-34 od Gaincorpu/Tereba, může okamžitě porovnávat. Snad nejvíce diskutovaná je geometrie modelu, a tak začněme právě u ní. Pro porovnávání s dostupnými výkresy jsme pro tento účel využili dva různé zdroje, Wikipedii a výkres ruského původu. Současně jsme také porovnali s těmito výkresy recenzovaný model od HM a model od Gaincorpu. A výsledek? Ani jeden model není úplně přesný, oba vykazují větší či menší odchylky, některé nepřesnosti jsou dokonce pro oba modely (překvapivě) shodné. Pokud začneme od přední části, velice diskutovaný je sklon pitotovy trubice na radomu. Zrovna zde se oba použité výkresy mírně liší, ruský výkres vykazuje větší sklon, a ten bude i dle porovnání s fotografiemi správnější. Tady jsme se mimochodem opět přesvědčili, že pro porovnávání modelů je lepší věřit spíše fotografiím reálného letounu než výkresům, protože výkresy mohou vykazovat nepřesnosti oproti reálu. Ale i přesto, že jsme pro srovnání použili ten z výkresů, kterému lze vytknout právě tvar a sklon čelní pitotky (z důvodu lépe postprodukčně upravitelné průhledné geometrie), je sklon pitotovy trubice u modelu HM opravdu špatný. Pitotka je u modelu HM prostě vodorovně, zatímco pitotova trubice na skutečném letadle je víc skloněná k zemi a vizuálně je prodloužením linie boční hrany zploštělého radomu. Pitotka je prakticky také kolmá na dělicí čáru čelního průřezu mezi radomem a trupem letounu (viz. také: https://www.diecastaircraftforum.com/military-model-aircraft/305572-jc-wings-su-34-early-photos.html#post2664426). Jsme na počátku letounu, ale ještě jej neopustíme. Totiž další poměrně velkou nepřesností je také půdorysný tvar radomu. Snad jeden z nejvíce charakteristických znaků letounu, tj. příďový tvar „kachního zobáku“, je zde překvapivě hodně potlačen (shodně také u modelu od Gaincorpu). V půdorysném porovnání model znatelně v předních postranních částech radomu „nedorůstá“.  Ostatní porovnávané části tvarů a rozmístění paneláže již takové chyby nevykazují, a model se poměrně dobře shoduje s výkresem.

Kabina je odnímatelná, avšak jen pro potřeby umístění figurek pilotů, neboť vstup do kokpitu u skutečného letounu vede skrz přední podvozkovou šachtu.Poměrně dost velký, resp. nepoměrný k velikosti kabiny i palubní desky, je průhledový displej (HUD, typ ŠKAI-34). Představuje jej plastový čirý díl, který měl být o něco menší. 

Jak jsme u modelů HM podobných koncepcí zvyklí, jsou plovoucí předkřídla (kachní plochy), nepohyblivé, stejně jako vodorovné ocasní plochy a kyvné části svislých ocasních ploch taktéž (na rozdíl od Gaincorpu/Tereba).

Pro model letounu byla vybrána tato výzbroj: na středním závěsníku mezi motorovými gondolami je protizemní řízená střela Kh-59M (s napevno připojeným urychlovacím/startovacím raketovým motorem), dále přímo pod oběma motorovými gondolami po jedné kazetové bombě RBK-500 AO-2,5RTM (s tříštivou protipěchotní submunicí), dále – již pod křídly – řízené letecké bomby s poloaktivním laserovým navedením KAB-500L, následují dvojice protiletadlových řízených střel R-27ER/E (středního dosahu s poloaktivním RL/pasivním IČ navedením) a R-77/-77-1 (s aktivním RL navedením, mimochodem nejlepší současný typ ruské rakety středního doletu).  Nasazení podvěsné výzbroje na model je snadná, řekněme standardní. Napevno, jako jednolitá součást křídel, je řešeno obranné zařízení SAP-518 Regata pro rušení radiolokátorů PVO ve štíhlých kontejnerech na koncích křídel (ve skutečnosti odnímatelné ze závěsů, kde mohou jinak být i řízené střely krátkého dosahu R-73). V levém dielektrickém krytu je přijímač pro detekci, klasifikaci a určení pozice zdroje elektromagnetického zařízení, v pravém kontejneru na konci křídla je vysílač rušícího signálu. Podvozkové nohy jsou dostatečně pevné, kola pryžová, stojánek relativně stabilní (také díky tomu, že všechny kovové Flankery od HM jsou až nezvykle lehké).

Kamufláž je na první pohled zdařilá, ale i zde jsou drobnější odchylky v porovnání s originálním letounem, zejména ve tvaru polí. Odstíny jsou snad dostatečně přiblížené realitě, ale samozřejmě, dosahovat shody mezi nástřikem barvy na kovovém povrchu a barvou aplikovanou na modelu s odlišnou strukturou povrchu není možné. A přesto, více pečlivosti v provedení mohlo být dosaženo. Například černé matné pole před kabinou nemá směrem k radomu postranní hranice úplně rovné. Dělící linie je ve skutečnosti níž než na modelu, a na úrovni konce čelního štítu kabiny se k němu po znatelně větším oblouku (než u modelu) napojuje. Možná namítnete, že toho si všimne jen málokdo…patrně ano, i když ve výsledku je zkrátka přední černý matný panel proti oslnění znatelně „hubenější“ než u originálu). Ale vaši pozornost spíš stejně upoutá úplně jiná nepřesnost, totiž tvar čísel pod kabinou! Ta jsou tenká, skutečně o poznání hubenější než by měla být, a kdo má současnou ruskou leteckou techniku „nakoukanou“, tak tomu tato chyba neunikne.

Závěrem 

Velké očekávání bylo tedy rozřešeno. Konečný verdikt celkového hodnocení je z mého pohledu pod toto očekávání. Rekapituluji zde dva hlavní nedostatky: geometrie přední části (sklon pitotky a půdorysný tvar radomu), a provedení čísel pod kabinou. To jsou hlavní znaky, kterých si oko cvičené na ruskou leteckou techniku určitě všimne. Dobrou zprávou však je, že u dalších ohlášených modelů Su-34 mají už tato čísla správnou tloušťku, sklon pitotky však zůstává stále chybný (pravděpodobně výrobně neřešitelné, nicméně pomocí teplé vody nebo fénu by měl jít sklon pitotky snadno opravit). Jaké uvést klady pro vyvážení? Je to těžké. Nedělejme z modelu absolutní propadák, ale vzhledem k současné dostupnosti podkladů pro výrobu tohoto modelu a uvedených (zbytečných) chyb je také pravdou, že model nepřinesl nic navíc, než jsme u HM již několik let bohužel zvyklí. Dnes už je možné porovnávat s „těžšími vahami“, i když ne pro tento typ letounu, ale obecně. Cena modelu je alespoň o něco nižší, než například u Calibre Wings. Ale to je již polemika na jiné téma, a subjektivní hodnocení poměru ceny a výkonu je věcí každého z nás. Zde jsme srovnávali model od HM s modelem (formou), která byla přibližně o 10 let starší. Počkejme si, s čím přijde další ohlášená novinka: Su-34 od JC wings! (https://www.diecastaircraftforum.com/military-model-aircraft/305572-jc-wings-su-34-early-photos.html#post2664426). Rozdílů s modelem od HM bude jistě mnoho, počkejme si také na nastavenou cenovou hladinu a zejména na to, jak se u JC Wings podaří trefit barvy, a uvidíme, jestli bude JC Wings silným konkurentem a vyzyvatelem pro SU-34 od  HM. Ale abychom končili optimisticky, uveďme na závěr, že model HM, zásluhou své předlohy, svým ladným tvarům a předchozí absenci v nabídkách výrobců modelů, se bude i tak v nejedné vitríně mezi ostatními modely jistě dobře vyjímat. Krása modelu totiž stejně vždy tkví v oku sběratele.

Zdroje: ATM 4/2019, Fojtík, Jakub: Su-34 v Sýrii, str. 30-35

https://www.picswe.com/pics/rbk-500-97.html

https://hobbymastercollector.com/HA6302A.html

https://www.diecastaircraftforum.com/military-model-aircraft/305572-jc-wings-su-34-early-photos.html#post2664426

https://en.wikipedia.org/wiki/Sukhoi_Su-34

(převzato z facebookové skupiny „Diecast modely letadel, vrtulníků a bojové techniky“)

Jan Opitz

jan.opitz@centrum.cz