Recenze modelu HA6103 Su-25 Frogfoot
Autor: Jan Opitz
Předloha modelu
Model představuje letoun Vojenských vzdušných sil SSSR, a to 378. OŠAP (ОШАП – Samostatného bitevního leteckého pluku), konkrétně stroj „Červená 59“ ze základny v afgánském Bagrámu (velká vojenská základna i letiště poblíž města Bagrám, 47 km severně od Kábulu), v období Afgánské války. Su-25 byl v této válce vedle Su-17 nejrozšířenější stíhací bombardér (potom MiG-23ML/MLD, méně MiG-27D). 378. pluk byl založen v r. 1984 a tvořila jej 1. letecká eskadra na zákl. v Bagrámu se 14 Su-25 a 2. eskadra v Kandaháru s 8 Suchoji. Zobrazený stroj je z období 3. výměny leteckého personálu mezi říjnem 1986 až říjnem 1987, ale tuto podobu nesl s jistotou ještě v roce 1988, tedy s emblémem vrány, jak jej Rusové sami přezdívají, na levém nasávacím vstupu vzduchu. Přes velkou odolnost těchto strojů se tři stroje zde dislokovaného pluku staly obětí ručních střel země – vzduch Stinger (v období listopad 1986 až únor 1987). Vedle legendárních Mil Mi-24 připravovaly bojiště pro pozemní útok prvního sledu, zejména speciálních jednotek Specnaz.
Popis modelu
Jako každá nová forma, i nyní byl tento model očekáván mnoha sběrateli, a to můžeme tvrdit i o našem menším trhu v České republice. Vždyť Su-25 (i když odlišné verze, než této první vydané) byl výrazným typem a zanechal nesmazatelnou stopu v našem letectvu (s přezdívkou „hrábě“). Ano, model Su-25 existoval v měřítku 1:72 i před vydáním modelu od HM, jednalo se o výrobce Altaya/IXO (No.26, ruský Su-25K) a před rokem dokonce od českého výrobce Modelyletadel.cz, a to hned ve třech provedeních (MLCZ-72-02-01 až 03 jako ruský, český a irácký Su-25K). Může tedy model od HM nabídnout něco nového ve srovnání s již vydanými modely, a jaký vlastně je?
Strategie (nejen) HM je jasná, postupnou úpravou formy kovového modelu a doplněním některých jeho (převážně plastových) částí postupně výrobně obsáhnou několik verzí Su-25. Jako první byla vybrána nejnovější verze SM (byť s kódovým označením/pořadovým číslem 6103). Jak již nyní víme, další předlohou modelu Su-25 jsou letouny Ruska (HA6101) modernizované verze SM současné kamufláže konfliktu v Sýrii a Ukrajiny (HA6102) verze M.
Geometrie trupu a křídel včetně SOP a VOP odpovídá předloze velikostí i tvarem…až na několik nepřesností. Bohužel se nalézají v přední části letounu, která prakticky vždy patří k těm nejvíce exponovaným a pro letoun charakteristickým. Především jde o tvar čelního štítu kabiny. Svým orámováním prostě „nesedí“. Horizontální dělení mezi čelním a bočními částmi předního dílu se příliš široce lichoběžníkově rozbíhá, a to poměrně výrazně, a mění charakteristický čelní pohled na letoun. Ve skutečnosti je toto rámování mnohem blíže sobě, méně sbíhavé a v horní části dokonce lehce oblé. S tím pochopitelně souvisí i nepřesný tvar rámování bočních části předního štítu kabiny. Bohužel i další připravovaný model ukrajinského Su-25M měl na pre-finálních fotografiích prezentovaného modelu – novinky HM stejný nedostatek. Ale výrobce již byl upozorněn a můžeme tedy doufat, že finální podoba druhého Su-25 bude své předloze již věrnější. Dalším, pro někoho již zanedbatelným nedostatkem, je tvar pravého snímače dat pro řízení palby, tj. souběžné „tyče“ vedle levé pitotky, resp. jejich svislých a vodorovných křidélek, který také není přesný. Jedná se však o menší části, tedy na první pohled není tento nedostatek ve dvaasedmdesátině nikterak markantní. Otevíratelný překryt kabiny poměrně pěkně pasuje, stejně tak jako lícují i ostatní části (…ne vždy se to HM povedlo na jedničku a spáry byly v exponovaných místech výraznější, než by bylo přijatelné, např. v porovnání s jinými výrobci nebo typy podobné geometrie). Fajnšmekr by možná zmínil i trochu viditelnější spáry za sebou napojených částí vstupů nasávání, které jsou v přední části, pro přiblížení se předloze, ztenčené a za tímto účelem plastové (je to tedy „něco za něco“). Prakticky je řešeno spojení obou šachet s podvozkovými nohami v jednom dílu, podobně, jak je tomu i u mnoha dalších modelů HM, který při bočním pohledu navazuje na nasávací vstupy. Pro dlouhodobou pevnost a stabilitu modelu je to jistě dobré řešení, je zde ale patrnější horizontální napojení podvozkové základny (nebo zakrytování pro letovou konfiguraci) v bočním pohledu. Vlastní podvozkové šachty jsou řešeny spartánsky, ale na druhou stranu je pravda, že do nich není téměř vidět, protože jsou i v konfiguraci „na podvozku“ více přivřeny kryty podvozkových šachet (shodně s předlohou) téměř neviditelné a letoun „sedí“ poměrně nízko nad zemí. To se v celkovém pohledu promítne i do méně viditelné, výše popsané, horizontální spáry napojení podvozku.
Původně tmavší pole kamufláže na prvních bokorysných grafikách HM byly nakonec zesvětleny. I tak se může zdát, že jsou barvy modelu o něco tmavší, než jsou například barvy letounu na fotografiích, nebo na „obtiskářských“ podkladech uznávaného výrobce Linden Hill Decals. Může zde panovat lehké podezření, neboť HM si v nedávné době moc hlavu s odstíny nelámalo (jako např. u Su-27, kdy byly na prototypu modelu použity barvy shodné s dříve vydaným Su-35). Přesnou barvu už asi jen stěží dohledáme, po úpravě HM se ale zdá, že jsou barvy blízké realitě, neboť většina známých barevných fotografií Su-25 z Afganistánu je také silně přeexponována vlivem okolního otevřeného slunného prostředí. Pokud už je řeč o barvách, jen poznámka na okraj. Barevným vyvážením (zejména sytostí a kontrastem) se HM na přebalu modelu moc nevyznamenal. Na kompozici je tento model v měkkém a nevýrazném nasvícení vylétávající (nebo na pozadí) z dramatičtěji nasvětlených mraků. Tato koláž tedy oku nesedí. Atraktivitu již nezachrání ani ikonický výsostný znak rudé hvězdy, model se na vlastním pozadí ztrácí. Škoda, HM má i u jinak „fádních“ modelů (jako je např. F-117 aj.) velice zdařilé přebaly. I když krabice asi nikdo nevstavuje, je to přeci jen první vizitka modelu v rukou sběratele.
Podvěšená výzbroj letounu je bohatá, a řekněme klasická k tomuto typu. Za dvojicí 600 litrových nádrží jsou dále na každé straně neřízené rakety S-25 OF ráže 250 mm ve vypouštěcích pouzdrech, raketnice UV-16-57 (pro 16 neřízených 57 mm raket), 500 kg pumy FAB-500 a nakonec sebeobranné PLŘS AA-8 „Aphid“. Vše je vyrobeno ve standardní kvalitě, jak jsme u HM zvyklí, pasování je dobré.
A jak si vede Su-25 od HM v porovnání s výše uvedenými, dříve danými modely? Jedná se o „celokov“, i když jeho konkurenti mají také některé kusy z kovu, plastových částí u HM najdete samozřejmě méně. Z podstaty „celokovu“ je i lícování většinou přesnější. Ovšem na první (charakteristický) pohled i průměrného znalce sovětské letecké techniky zarazí právě nepřesné (snad nahodile vytvořené?) rámování čelního štítu kabiny. To mají konkurenční modely lépe zvládnuté. Nutné je také při srovnávání uvažovat i poměr „cena – výkon“, kde ve prospěch obou prvních výrobců hraje skoro dvojnásobný rozdíl pořizovací ceny. To je však velmi relativní kritérium, nechť každý zváží poměr předností a nedostatků sám, přímé srovnání je z podstaty odlišného poměru použitých materiálů zavádějící. Našince potěší tuzemské barvy, vyhraněného sběratele specifická kamufláž.
Závěrem
Přes uvedené nedostatky je to jinak pěkný model, pokud uvažujeme očekávanou opravu kritizovaného rámování čelního štítku kabiny, která by pro HM neměla být problém. Bude to patrně jediná varianta „celokovu“, se kterou můžeme počítat. V plánu Calibre Wings je v daleké budoucnosti dvojmístná verze Su-25, ale to bude s největší pravděpodobností jiná úroveň zpracování i cenová relace. Otázkou také je, zda výše dva zmiňovaní výrobci „pustí“ do světa další modely, neboť lze očekávat, že dojde i na verzi „K“. Na druhou stranu může český výrobce kontrovat žádanými tuzemskými (i slovenskými) kamuflážemi, které nemusejí být srovnatelně atraktivní pro většinový segment celosvětového trhu, kde naopak může HM postupně obměňovat verze a kamufláže letounu, který se zúčastnil mnoha nedávných i současných konfliktů, zejména v postsovětských republikách a východních či evroasijských oblastech. Su-25 vybočuje, jako stále současný specializační „bitevník“ trendu univerzalizace moderních a nejmodernějších letounů, a tak pro svůj charakteristický vzhled bude jistě nezbytným doplněním sbírky proudových vojenských letounů.
Jan Opitz.
