Recenze modelů HA 5903 a 5904 MiG-17 „Fresco“

Autor:  Jan Opitz

“Fresco A”, Blue 88, Soviet Air Force,  August 1968, “Invasion of Czechoslovakia”

Soviet MiG-17 Fresco-A fighter-bombers of 42nd Guard regiment at Czechoslovak Hradec Králové airport in 1968 during the Operation “Dunaj”.

“Fresco C” EP-01, Major Gen. Kukel, Czechoslovak Air Force, 1957

Poznámka 

Recenze by mohla být, z podstaty užité shodné výrobní formy a stejné úrovně zpracování HM, vztažena i na modely vietnamské a čínské J-5 (HA5901 a 5902), tedy licenčně vyráběné kopie shodného sovětského letounu MiG-17F „Fresco C“ (mj. označované také jako F-5, type 56 nebo Dong Feng-101) nebo model polské licenční výroby Lim-5 (HA5905).

Krátce k typu letounu

MiG-17 je typickým představitelem nelehkého evolučního procesu vývoje proudových letounů konstrukční kanceláře Mikojan – Gurevič. Po zavedení, jinak na svou dobu špičkového, MiGu-15 se s dalším vývojem (1950) přirozeně navázalo na úspěšný koncept s důrazem na další a nezbytné vylepšení letových charakteristik. Tím byla například stabilita při vysokých (těsně podzvukových) rychlostech a samozřejmě výkonnostní charakteristiky. To se ve vzhledu projevilo, v porovnání s MiGem-15, ve tvaru křídla s doplněním aerodynamických plůtků a tvarem směrovky, čímž se výrazně zlepšila požadovaná ovladatelnost ve vyšších rychlostech. Od první dodávek v 1952 vzniklo několik variant, avšak výrazným posunem byla až varianta MiGu-17F (“F” jako “forsirovannyj”, v kódu NATO “Fresco C”, tj. lasička) s motorem VK-1F, který umožňoval přídavné spalování. Stala se z ní nejvýkonnější výrobní varianta, ke které zanedlouho přibyla také varianta MiGu-17PF s radarem v charakteristické, a našinci dobře známé, tvarově přizpůsobené přídi letounu. V licenci se vyráběl v Polsku pod označením Lim-5 (verze F, PF pod ozn. Lim-5P) a v Číně jako J-5 (nebo s ozn. F-5 pro další export). Celkově se všech verzí a v licenci vyrobilo téměř devět tisíc letounů. 

Předlohy modelů

První recenzovanou předlohou je MiG-17A Vojenských vzdušných sil SSSR (VVS SSSR, Военно-воздушные силы), který se účastnil operace Dunaj v srpnu 1968 v Československu. Jde konkrétně o „modrou 88“ ze 42. gardového „Tannenberského“ stíhací bombardovací leteckého pluku, z letecké vojenské základny v polské Žagani, který se účastnil obsazení letiště v Hradci Králové.

                     

Druhou předlohou je letoun letectva Československé lidové armády. U nás se však jednalo jen o přechodový typ (celkem 26 kusů, početněji byla ČSLA vyzbrojena až dalším, již dvoumotorovým MiGem-19 vývojové řady), kde byla zastoupeny verze PF a jen dva kusy byly verze F bez čelního radiolokátoru. Však také sloužily “jen” jako osobní letoun pro velící důstojníky generálního štábu čs. letectva a byly součástí velitelského roje 1. stíhací letecké divize v Českých Budějovicích. Jeden z nich, MiG-17F evidenčního čísla 0985, patřil tehdy ještě majoru Jozefu Kúkelovi (leteckému účastníkovi SNP a budoucímu gen. maj. a veliteli letectva, 1961). Jako vedoucí “vodil“ akrobatické skupiny, které předváděly na leteckých dnech v padesátých letech skupinovou akrobacii, i sólovou akrobacii na MiGu-17F.

Popis modelů

Pokud vlastníte některý ze starších modelů MiG-15, úroveň zpracování detailů je prakticky totožná. Negativní rytí je standardního HM provedení, na křídlech o něco jemnější, na trupu díky válcovému charakteru nepatrně širší – kóničtější – otevřenější. Obrysová správnost (co bylo možné přes tištěné výkresy v měřítku 1/72 ověřit), hlavní rozměry a úhly křídel, SOP i VOP jsou shodné s předlohou. Trup je dělen (prakticky stejně jako u modelu MiGu-15) na horní a dolní polovinu, na kterou navazuje vpředu jeden kus vstupu vzduchu a v zadní části je přisazen, na úrovni pístů brzdících štítů, opět jeden kus s ústí trysky. Právě zde je veliká škoda, že na tomto díle nebyly zachovány, jak bylo prezentováno na prototypu, v otevřené pozici oba postranní brzdící štíty. To by na atraktivitě jinak geometricky jednoduchého tvaru „sedmnáctky“ hodně přidalo. Stejně tak by bylo mnohem lepší, aby na jednolitém stříbrném povrchu byly některé povrchové části pláště draku v odlišné barvě. Obě připomínky jsou markantnější zejména v porovnání s již vzpomínaným a starším modelem MiGu-15 (např. HA2401, 2403 aj.). Tam jsou nejen otevřené brzdící štíty ale i odnímatelné panely po obou stranách trupu (u MiGu-17 jsou pod anténou identifikačního odpovídače IFF) provedeny v odlišné barvě – tmavšího stříbrného kovu, jak napovídají také některé dobové fotografie předloh. Jednobarevný stříbrný povrch vypadá v tomto provedení (podpořenou jednoduchou geometrií modelu) zbytečně jednotvárně. 

Kabina je dělena na dva díly a směrem dozadu otevíratelná. Na proskleném posuvném překrytu kabiny je znázorněno zpětné zrcátko (při bočním pohledu jeden z rozlišovacích znaků mezi „sedmnáctkou a patnáctkou“, která jej nemá). Kdyby bylo možné v horní části naznačit i podélné pruhy vyhřívání překrytu kabiny, opět by to byl skok kupředu.

Spodní část letounu je doplněna dvojící 400 litrovými přídavnými nádržemi. Standarní je také provedení krytů podvozku pro letovou konfiguraci na stojánku, nebo statickou či pojezdovou konfiguraci na vysunutých nohách podvozku. Ty jsou řešeny jako jeden kus spolu s naznačenou šachtou a otevřeným krytem na každé straně, což je praktické než například samostatně vkládané díly podvozku.

Závěrem 

Přes několik uvedených nedostatků nebo snad „námětů“ k zapracování (třeba u další z řady MiGů, např. MuGu-19) jej bude chtít určitě každý, jehož sbírka již má MiG-15 a další z řady (československých ale i jiných) MiGů. Nechme se postupně překvapit, jaké další kamufláže HM připraví, neboť jejich služba u mnoha letectev byla (pro finanční dostupnost, snadnou údržbu) poměrně pestrá, včetně nasazení ve známějších ale méně známých konfliktech takřka po celém světě. Letouny řady MiG-17 byly po osm let (do konce 50. let) základním typem letectva Sovětského svazu, ale i dalších letectev. Modely kvalitativně nijak nevybočují, ani v kladném ani záporném slova smyslu z řady HM, i když by bylo možné s nevelkým úsilím jistě nějaké detaily zlepšit, v rámci standardu mezi ostatními modely podobné techniky nebudou výrazněji vyčnívat, ale také nezapadnou. Rozhodně by však neměly v  řadě modelů proslulé konstrukční kanceláře Mikojan – Gurevič chybět!

Použité zdroje:

https://ruslet.webnode.cz/technika/ruska-technika/letecka-technika/a-i-mikojan-a-m-i-gurjevic/mig-17-17a-fresco-a-b-/

A. Hottmar, S. Mackovík: “Soviet Air Force over Czechoslovakia 1968-1991 Part I”, JaPo Publishing 2008, 80 s.

Stanislav Vystavěl: Králové vzduchu a jejich pokračovatelé (Svět křídel, 2009)

M. Irra, J. Matoulek, S. Vystavěl: Československé vojenské letectvo 1945-1957 (Jan Máče, 2004)

https://forum.valka.cz/topic/view/89709/Kukel-Jozef 

 

Jan Opitz

jan.opitz@centrum.cz