Recenze modelu Eurofighter, Hobby Master, 1/72
Autor: Jan Opitz & kol.
(konkrétně HA6601, Eurofighter Typhoon, ZJ927 “QO-M”, 3 Sqn., RAF, Libya 2011)
Je vlastně až trochu s podivem, že Eurofighter Typhoon (dále jen EF) se v programu tak dlouholetého výrobce, jako je Hobby Master, objevil až nyní. Po vlně postsovětských a ruských letounů, které nedávno obohatily trh i naše vitríny, a daly zchudnout nejednomu sběrateli, se nyní objevuje model, který od konkurence existuje již léta, a jehož konkurence je navíc poměrně početná: Witty/ JC Wings/Herpa, Corgi a Altaya/IXO. EF subjektivně vzato nemá až takový sex appeal jako třeba řada ruských Suchojů, nicméně je páteřním typem mnoha západoevropských letectev, a ještě po několik desetiletí bude. Nemůže tedy chybět v nabídce předního výrobce diecastů, který postarší konkurence nijak nedbá.
Eurofighter Typhoon
Přesto, že počátky vzniku konceptu se datují až k roku 1983 a vlastní výrobní konsorcium Eurofighter Jagdflugzeug GmbH (Airbus, BAE Systems, Leonardo) započalo svou mezinárodní spolupráci (Velké Británie, Německa, Itálie, Španělska a Francie) v roce 1986, první let absolvoval Typhoon až v roce 1994. Stojí za tím nejen konec studené války a odstoupení Francie z projektu (ve prospěch vlastního letounu Rafale), ale i řada neustále se měnících požadavků, která byla tak charakteristická pro 90. léta. V roce 1998 získal EF bojové jméno Typhoon a do služby vstoupil v roce 2003 u RAF. Se svou pověstí to EF Typhoon nikdy neměl zrovna lehké. Ale pokud nepodlehnete „zaručeným“ zprávám o omezených možnostech zastaralého letounu, jedná se o stroj s obrovskou ničivou silou a schopnostmi, pro které se stal nejen největším zbrojním programem Evropy (s účastí 400 firem), a který si již získal slušnou reputaci i na základě bojových zkušeností, a i díky mimoevropským dodávkám míří ke svému sedmistému vyrobenému kusu. Pravda, nesnadné začátky a zdlouhavý počáteční vývoj (ale který z letounů 4, resp. 4,5 nebo 5 generace to měl jednoduché…), spojený s nejednotností požadavků zúčastněných stran a ambicí stát se jednotným evropským stíhacím letounem, mohl zkraje vzbuzovat škodolibé úsměvy. Ovšem po řadě modernizací, od první série „Tranche 1“ až po současné „Tranche 3A“ tyto stroje představují v mnohém to nejmodernější, co je na trhu vůbec k dispozici. Letoun je vyroben z pokročilých kompozitů, čímž získal nejen vysokou pevnost a nízkou hmotnost, ale současně i snížený radarový odraz (jen asi 15 % povrchu jsou hliníkové a titanové slitiny). To, co dělá z EF respektovaného protivníka, je však beze sporu jeho výzbroj. Ta se skládá z kanónu Mauser BK-27 ráže 27 mm a celkem třinácti (!) externích závěsníků (4 pod křídly, 4 po stranách motorových šachet a jedna pod trupem). Na nich může EF nést střely vzduch-vzduch (AIM-9, AIM-132, IRIS-T, AIM-120B), pumy Pavewy IV, Paveway II/III/Enhanced nebo JDAM, přídavné nádrže, zaměřovací a naváděcí kontejner LITENING III, a již brzo také řízené protizemní střely AGM-85 a AGM-88 Storm Shadow.
Předloha modelu letounu, který byl vybrán u HM jako první, je „válečný veterán“ RAF z libyjského nasazení z roku 2011. Přesněji se jedná o upravenou britskou verzi FGR4, která od roku 2006 reflektovala požadavek na schopnost samostatného bombardování bez nutnosti značkování cílů jiným letounem. Těmto strojům se od roku 2008 stalo domovskou základnou Coningsby. Jsou zde dislokované dvě frontové jednotky Typhoonů, 3. a 11. peruť. Právě představovaný stroj 3. perutě (ZJ927) se od 21. března 2011 podílel na udržování bezletové zóny nad Libyí (celkem deset britských a také italské Typhoony).
První ostré bojové akce se EF dočkal 12. dubna 2011 při bombardování pozemních cílů shozem přesně naváděné bomby GBU-16 Paveway II na vojenská vozidla Kaddáfího jednotek. Jednalo se o intervenci mezinárodních sil na podporu povstalců a ochranu civilního obyvatelstva. Pojmenování těchto operací měli zúčastněné státy každý své vlastní (např. Britové Operace Ellamy, Američané Odyssey Dawn, atd.). Od června 2007 jsou Typhoony ze základny Coningsby odpovědné také za držení ostré pohotovosti 24 hodin denně jako síly rychlé reakce při vzletech k neidentifikovatelným letounům přibližujících se k britskému vzdušnému prostoru. Jedná se o zachycení jak civilních letadel, která přestala reagovat na řízení letového provozu, tak ruských letadel jako Tu-95 Bear nebo Tu-160 Blackjack, zvláště v letech 2014 – 2015, kdy aktivita ruského letectva výrazně zesílila.
Model
Popis a hodnocení modelu se průběžně ponese ve dvou rovinách. V té první budeme na model HM nahlížet obecně a zcela samostatně, v té druhé jej budeme srovnávat s konkurenčními modely od Corgi, Easy Models a Witty Wings/JC Wings/Herpa (shodná původní forma dnes již zaniklé Witty – modely Witty /JC Wings/Herpa jsou prakticky totožné). Existuje na trhu i model EF od Altaye / IXO. O něm je známo, že patří mezi několik vůbec nejlepších modelů, které kdy Altaya udělala, ten jsme však bohužel při našem společném porovnání neměli k dispozici.
Začněme od krabice, která má na své „titulce“ tentokrát fotografii skutečného letounu, zde popisované předlohy, a působí proto poměrně svěže a autenticky. Krabice je překvapivě menší (26.5 x 19.5 cm), než by se dalo očekávat. Důvodem je uložení modelu v polystyrenu, který jako kompaktnější materiál v porovnání s blistrem snese větší odolnost i při menších rozměrech. Perfektní! I vyjímání modelu z polystyrenu je méně pracné a jeho ukládání je bezpečnější. Znalé sběratele se zkušenostmi s HM a jeho poslední produkcí nepřekvapí poměrně ostře, ale správně řezané rysy Typhoona, nemožnost vyklápět brzdící štít za kabinou (není k dispozici ani vyklopená poloha štítu jako u amerických protějšků F-18 nebo F-15), ani jemnější rytí paneláže, které HM poslední dobou používá. Rytí u HM je v porovnání například s Corgi diametrálně odlišné. U Corgi, a také u Witty/Herpy/JC Wings, je sice možné brzdící štít zvednout, na druhou stranu nejsou detaily tak „ostré“, jako u HM. Co u starší konkurence pokaždé upoutalo moji pozornost, to byla poměrně tupá špička radomu, chcete-li čumáku, která má být naprosto ostrá, tak charakteristická tento letoun. Zde jsem byl skutečně rád, že HM udělal v rámci svých možností špičku co nejostřejší. Co ale bylo příjemným, a u mne zcela neočekávaným překvapením, že navzdory všem obdobným předchozím modelům HM jsou přední vodorovné řídicí plochy – „kanárdy“ – revolučně pohyblivé! Zde tedy HM dohonil konkurenci, pevné kachní plochy má podle očekávání jen plastový model od Easy Models. Co se ale může jevit jako nedostatek HM modelu, to je třeba pilot, který zcela bezvládně visí v sedačce, příliš viditelná dělicí spára vepředu (trvalá, a bohužel stále častější „bolest“ kovových modelů – doslova zlatá byla Witty, která své modely uměla dělat vpředu vcelku), dále slabší úroveň popisků (v této kategorii s přehledem vyhrává model od Altaye), zbytečně tlustý HUD displej, nebo viditelné „půlení“ čirého překrytu kabiny od nedostatečně začištěné formy, které šlo jistě doladit, jak to HM měl u svých dřívějších modelů …(co to ale je proti deformované tloušťce horní části kabin u dvojmístných EF od Herpy, že!)
Pod kabinou najdete ještě jeden citlivě zpracovaný detail, a sice malé vodorovné příďové plošky pro zlepšení obtékání vzduchu. Tyto plošky má model HM sympaticky tenké, téměř jako ve skutečnosti, což vynikne zejména oproti robustnějšímu profilu u Corgi a modelů z Witty forem. Také vlastní povrch modelu HM a jeho paneláž působí lépe a vyváženěji, než u konkurence. Při nutné zkratce od skutečnosti k měřítku mají jednotlivé modely ztvárnění paneláže zcela rozdílné. Například u Corgi vyniká paneláž zejména v zadní části trupu, díky hrubším liniím, naopak Corgi zcela vypustil naznačení řad obdélníkových panelů pro monitoring motorů po stranách trupu. Modely Herpy a JC Wings zase mají celkově paneláž tak trochu slitou a málo výraznou oproti modelu HM. Pravdou je, že při tak přesném lícování panelů, jako je na skutečném EF, by byla měřítková paneláž na modelu téměř neznatelná, což ale u modelů působí spíše fádním dojmem, pokud výrobce nepoužije wash. To potvrzují právě modely od Herpy a JC Wings. Jejich barevná schémata jsou ale zpravidla poměrně atraktivní (zejména ta výroční), takže snadno odpoutají pozornost od jednolitého povrchu bez washe.
V této souvislosti ještě můžeme porovnat zpracování žaluzií pro odpouštění vstupního vzduchu nad přední částí kořenů křídel, které jsou u modelu Herpy řešeny skutečnou perforací a pokouší se tak napodobit výraznější 3D efekt skutečné předlohy. Ovšem ve vizuálním poměru k okolní potlačené paneláži tak působí mnohem dominantněji, než u skutečného letounu. Nicméně je to zajímavý a oživující prvek, na rozdíl od fádního zpracování žaluzií Corgi. U HM si zde také hlavu příliš nelámali a žaluzie nijak nevybočují z celkové úrovně zpracování detailů na modelu. HM se rovněž mohli více vynasnažit na ztvárnění vstupu vzduchu (pro výměník tepla) v kořenu směrovky. Žádný vstup tam totiž vlastně pořádně ani není, namísto toho je zde jen hračkovitě působící rovná ploška vypadající spíš jako zaslepení. Konkurenční modely zde mají aspoň „něco“, třeba černou barvu nebo přímo naznačené hrany otvoru. Zvláštní kapitolou je model od Easy Models, který je nejen svým materiálem, ale i zpracováním snad blíže plastikovému modelu, se svým „provozním“ mírně zašpiněným povrchem. A to už se dostáváme k odstínům. Typhoony létají v několika odstínech šedi (není jich však 50 :o). Rozdíly pochopím např. mezi stroji Luftwaffe a RAF, ale proč jsou RAF modely od Corgi a HM tak odlišné? Model Corgi je velmi světlý, oproti modelu HM, který se zdá být skutečnosti blíže.
Přejděme k výzbroji. Kdo dává přednost naježeným a ověšeným letounům, bude jistě preferovat po zuby ozbrojený model od HM, který má snad všechny možné závěsníky plné munice, včetně čtveřice laserově naváděných bomb. Oproti svým „mírumilovněji“ vyhlížejícím konkurentům, kteří jsou vedle čtyř podtrupových střel BVRAAM (Beyond Visual Range Air to Air Missile) „ověšené“ už jen párem raket vzduch – vzduch SRAAM (Corgi), nebo přídavnými nádržemi a raketemi (Herpa / JC Wings), nebo jsou úplně „nalehko“ (Easy Models).
Závěrem
Nechceme dnes vynášet soudy nad výrobci a jejich modely. EF 2000 je nezastupitelný typ, který nemůže chybět v žádné sbírce modelů proudové éry. Je vlastně dobře, že si můžeme vybrat mezi více výrobci, z nichž každý nabízí něco trochu jiného co do úrovně zpracování, cenové hladiny nebo pestrosti výběru kamuflážních schémat. A výrobce HM k nim přispěl dalším vcelku hezkým modelem.
Na úplný konec ještě poděkování kolegům za zapůjčené modely a spolupráci na textu recenze.
Zdroje:
https://hobbymastercollector.com
https://en.wikipedia.org
https://www.diecastaircraftforum.com
(převzato z facebookové skupiny „Diecast modely letadel, vrtulníků a bojové techniky“)
Autor: Jan Opitz & kol.
jan.opitz@centrum.cz
