Autor:   Jan Opitz & kol.

Recenze modelu F-16, Calibre Wings CA721601, 1/72

(konkrétně: F-16C, USAF 20th FW, 77th FS Gamblers, #91-0353 MiG Killer, Shaw AFB, SC)

Pokud vedly vaše cesty ke sběratelství diacastů skrze vlastní frustraci způsobenou nedokonalostí postavit slušný model svépomocí (ale oficiálně jste se schovávali za nedostatek času, tak jako já), jistě kvitujete současný trend, který stíhá o 20 let starší trend našich modelářských „plastikových bratří“ (ve skutečnosti námi ale pohrdají). Tím je exponování vnitřností modelů, vyzývavě se odhalujících, aby se jeden při zhlédnutí pokřižoval a druhý úžasem oněměl, a oba si jej poté koupili ☺ Nepřekvapí, že tento trend začal utvářet výrobce Calibre Wings, který má s přibližováním se dokonalosti nemalé zkušenosti a zejména úspěchy. O tom, je-li to cesta nebo jen alternativa pojednáme až na samém konci naší recenze, předtím se však nezaujatě podíváme, jaký model vlastně je.   

Lockheed F-16C Fighting Falcon

Jak představit F-16, co dodat, aby to nebylo jen formální? Tak jako legendární Spitfire je i F-16 (žijící) legendou a poznává ji dokonce do letectví nezasvěcená veřejnost. A právem, neboť v podstatě doposud patří k nejvýznamnějším leteckým silám v NATO a v Evropě. Po skončení studené války se stal nejpočetnějším bojovým letounem, kdy bylo vyrobeno přibližně 4500 kusů. Ke dnešku je v provozu stále asi 2 280 kusů a také zasáhl do všech větších novodobých konfliktů. Podívejme se nyní na jednu z konkrétních operačních misí Falconu, neboť jeden z jejich aktérů se stal předlohou recenzované novinky formy Calibre Wings.

Předloha modelu
Výrobce vybral šestnáctku, která vzešla jako vítěz ze střetnutí s jugoslávským Migem 29. Vše se událo na pozadí Války v Kosovu, resp. následných bojových akcí s intervencí NATO. Operace Allied Force, kdy byly bombardovány pozice jugoslávské armády a srbské paravojenské oddíly, zahrnovala také vzdušné krytí leteckých operací. Ta byla zajišťována především letouny typu F-15 a F-16 Spojených států. Jejich soupeři se často stávaly právě jugoslávské MiGy 29, byly však ve špatném stavu kvůli nedostatku náhradních dílů a údržby. A tak bylo od počátku intervence NATO do uzavření příměří (24. 3. – 10.6. 1999) sestřeleno celkem šest těchto strojů, další byly zničeny na zemi nebo ztraceny vlivem nehod. 

Vraťme se však k historii tohoto konkrétního stroje, přesněji řečeno sériového čísla 91353 (někdy uváděno ve formátu  91-0353, nebo také A/C 91-353), který byl ve verzi F-16CJ součástí 78th Fighter Squadron, expedičního sboru USAF, s volacím znakem „Dog“. Při popisované misi patřil do čtyřčlenného uskupení pod volacím znakem „Puma 11“, které poskytovalo podporu dvěma vlnám leteckých raketových úderů nad západním Srbskem. První vlnu tvořily britské a francouzské Jaguary s nizozemskými F-16. Po dokončení první části úderu přijala ochranná skupina hlášení systému AWACS… Toho dne, 4. května 1999, se osamělý jugoslávský MiG-29 pilotovaný Milenko Pavlović  , pokusil zachytit velkou formaci letounů NATO, která se vracela na základnu právě poté, co bombardovala Valjevo, kde dokonce Pavlović vyrůstal.

Podle některých zpráv, ještě než měl tento MiG-29 proti nepoměrné kvalitativní i kvantitativní přesile odstartovat, vytáhl mladého pilota z kokpitu sám velitel 204. leteckého pluku – plukovník Pavlović – se slovy: „Vypadni z letadla, sakra. Nezemřeš tam venku, jasný!“ MiG-29 s plukovníkem Pavlovićem zamířil z vojenské letecké základny Batajnica proti vracející se formaci, ale záhy byl jeho směr zaznamenán britským E-3D AWACS. Na základě dodaných informací a navedení potom „Dog“ z uskupení „Puma 11“ vystřelil dvě střely AIM-120B AMRAAM proti srbskému MiGu 29, který se je snažil vymanévrovat, ovšem neúspěšně. Po explozi pravděpodobně ještě padající letoun zasáhla jugoslávská Strela 2 (jednalo se tedy o tzv. „spřátelenou palbu“). AWACS potvrdil, že radarový kontakt MiGu 29 zmizel a čtyřčlenná skupina F-16CJ se po natankování vrátila zpět na základnu, aby se připravila na další misi. Po Milenku Pavlovići jsou pojmenovány ulice v Novém Sadu, Valjevu, Batajnici, Osečině i Gornje Crniljevo a 26. června 2019 byla na jeho počest přejmenována také letecká základna v Batajnici. Na žádost pilota zůstává identita „Dog“ utajována, stejně tak se jména velitelů a členů posádky z bezpečnostních důvodů na letadlech nepřenášejí. „Šestnáctka“ 91-353 byla převedena a v současnosti slouží ve stavu 77th Fighter Squadron přímo velitelům letky. A ještě doplnění, letoun byl opatřen symbolem sestřelu, který se několikrát přesunul a měnil také svou barvu (žlutá, zelená…). V jeden čas mělo letadlo dočasně „zapůjčeno“ překryt kokpitu z jiné F -16 (s. čísla 900830), jak je patrné z rozdílné dělící kamuflážní linie (rozdílného schématu) šedých barev v přední části letounu. V této podobě byl s největší pravděpodobností i v den 4. května 1999.
Model

Balení modelů Calibre rozhodně nepodceňuje a vždy vypadá efektně zvenku i zevnitř. Přebal s metalickými doplňky zdobí elegantní zobrazení dosedající „šestnáctky“, uvnitř, již podle zvyklostí, najdete dokonale usazené části letounu v černé pěnové matrici pod čirým blistrem a s číslovanou kartou limitované edice vydaného modelu. Jak lze rovněž očekávat, populární rčení o obalu slibujícího více, než může obsah nabídnout zde rozhodně není na místě. Naopak. Na každém kroku, od odejmutí blistru až po sestavení modelu, vás čekají snad jen samá milá a na sebe navazující překvapení. Těmi jsou nejen pečlivě zpracované díly částí a celých podsestav, ale také práce s nimi.

Výborně do sebe všechny části pasují a lícují spolu na jedničku. Rozhodně na první pohled překvapí oddělená spodní polovina trupu, resp. část vstupu vzduchu plynule přecházející do spodní poloviny trupu, kapotující motorovou část směrem k trysce… jenom proto, abyste zde našli hned dvě tyto nemalé části, a to v konfiguraci letové i s vysunutým tříkolovým podvozkem včetně již umístěných trupových kontejnerů!

Odpadá tedy jinde více či méně pracnější vestavění podvozkových noh a krytů podvozkových šachet, které se opakováním instalace stávají slabým místem modelů. Ale největšími trumfy modelu měly být, a jsou, vyjímatelný motor (dokonce s vozíkem), odklopený kryt radomu s radarem a dalšími konfiguračními díly, které dávají možnost sestavit skutečně působivé dioráma.

Vlastní motor je velice pečlivě zpracován, nebo řekněme, na slušné úrovni současných možností sériové výroby diecastů, s věrnou barvou kovu a detailů. Těmi dále jsou výměnné otevřené i zavřené brzdící štíty po stranách trysky, zmiňovaný radar, prostor kolem kabiny i přímo její prostor vč. zavěšeného žebříku, úžasný ale citlivý wash efekt povrchu včetně podvozkových šachet, přídavných nádrží i zbraní.

Detaily a zpracování povrchu celého modelu a jeho působení je vůbec kategorie hodnocení, kde Calibre nedrží nějakou pomyslnou příčku s nejlepšími v oboru, ale samo vytvořilo vlastní level! Ani F-16 není výjimkou. Otázkou možná zůstávají přesné barevné odstíny šedé, které se zdají být vůči sobě kontrastnější, ale pokud nemáte „mnohokrát nakoukaný“ originál v tomto „kamuflažním střihu“ (s jiným odstíny palety FS a jejich trupovým přechodem), s přihlédnutím ke stavu olétanosti a fotooxidaci barev později pořízených fotografií v různých expozičních podmínkách, nemáte téměř šanci jednoznačně určit „ten pravý odstín“. Nicméně podle modelářských podkladů by měl větší kontrast odpovídat skutečnosti (FS 36118 + FS 36270). Popisovat podrobněji všechny silné stránky modelu je snad trochu zbytečné, pokud současně zhlédnete fotografie modelu. Namísto toho připojíme úvahu a vyslovíme vlastní názor k polemice, která s tímto pionýrským modelem objevila, a to v závěru této recenze.    

Úvaha na závěr
S každou manipulací pocítíte nejen fyzickou váhu modelu, se kterou si spojujeme „poctivost“ materiálu, ale rovněž i váhu tvůrčího nasazení výrobce, při němž oceníte promyšlený koncept sestavovaného modelu. Ten dává volnost variability expozice, jako doposud žádný jiný model v této kategorii (letadel v měřítku 1/72 v rámci jednoho balení). Je to cesta a nový trend nebo jen alternativa? Budeme tento „formát“ diecastů automaticky opěvovat jen proto, že je s nimi možné vykonat rozborku a sborku? Za skutečného průkopníka nebo minimálně současníka v tomto novém trendu či alternativě lze určitě označit firmu Precision Model Art (PMA/Blitz 72). Ta již svými modely pozemní bojové techniky, konkrétně německého tanku Sd.Kfz.181 Tiger, nebo VW 82 Kubelwagen , či raket V2 a v nedávné době také letounu Hortena Ho 229, vše v měřítku 1/72 dokázala, že „anatomické modely“ rozhodně umí. Zkrátka, že vypadají a fungují dobře. Ale zpět k úvaze. Model F-16 by byl skvěle hodnocen i kdyby neměl vestavěný motor a jiné odnímatelné součásti, jeho povrch a detaily by byly jistě tak dobře zpracovány, jako u předchozích F-14 nebo Su-24. To vše ostatní je „jen“ bonus, alternativa, ke které, předpokládejme, občas sáhne v budoucnu i jiný výrobce. Neopomenutelným faktem je také cena, která se u takového modelu přirozeně musí projevit a překračuje magickou hranici 100 USD. Paralelně s tím také akceptace sběratelů, zda jim tato přidaná hodnota modelu za navýšení ceny stojí. Ale předpokládejme, že sběratelé a jejich preference jsou natolik pestré, že tyto limitované série trh bez problémů absorbuje. V neposlední řadě je tu ryze praktická otázka „výstavních kapacit“ potencionálních vlastníků těchto dioráma. Kolik takových VIP rozměrově náročnějších modelů si můžete reálně vystavit?

Ať už vnímáme tento krok Calibre (potažmo PMA) jako sběratelsky (myšleno také expozičně) nadbytečný nebo naopak příjemně rozšiřující a doplňující stávající i budoucí řady konvenčně vystavených modelů, jedná se o jeden ze znaků přirozeného vývoje, který, pokud má být životaschopný, musí být obchodně a sběratelsky úspěšný. Zcela přirozeně výrobce hledá nové možnosti trhu, který je zrovna v řadě výrobců modelů F-16 silně obsazen. Přes dosahované kvality by byl konvenčně pojatý model „šestnáctky“ možná větší „loterie“, než tento koncept s potenciálem efektního dioráma. Ale o tom, že se nejedná do budoucna o ojedinělý počin společnosti Calibre a vlastně i PMA není pochyb. Uvidíme, zdali se v blízké budoucnosti komerčně uchytí „Hi-RES“ model EA-6B Prowler výrobce JC Wings…a další budou jistě následovat. Může to ovlivnit strategii ostatních výrobců diecast modelů?

Každopádně buďme rádi, že svět diecast modelů rozhodně nestojí na místě. Nejen dnes a tím spíše v budoucnu bude jistě stále těžší přemítat nad výběrem a pořízením modelů. A také, s přibývající dokonalostí modelů, úplně potlačíme frustraci z nemožnosti postavit si dokonalý model…z časových důvodů, pochopitelně. I to je krásné, ne? ☺ 

pozn.: připojeny jsou také srovnávací fotografie modelů F-16 od výrobců Hobby Master(na směrovce AV), Herpa (FM) a Air Force One (WA), vývojové fotografie modelu EA-6B  od JC Wings, modelů rakety V-2 a letounu Horten Ho 229 od PMA

Zdroje:

https://en.wikipedia.org

https://www.f-16.net

https://www.twobobs.net

https://funnyjunk.com/Brave+sacrifice/hTsdMuG/

 (převzato z facebookové skupiny „Diecast modely letadel, vrtulníků a bojové techniky“)

Autor:   Jan Opitz & kol.

jan.opitz@centrum.cz

1.UM 277 Sturmgeschutz III Ausf C / САУ Sturmgeschutz III Ausf C

2.UM 495 Strv m/41 SII Shwedish tank / Лёгкий танк Strv m/41 SII

3.UM 547 Tank Panzer IV Ausf H / Танк PzKpfw IV мод. «H»

4.UMmt 688 Armored locomotive of type “PR-35” / Бронепаровоз типа “ПР-35”

                   Coastal Kits Display Bases

                           CATALOG  2020

CK Catalogue 1

CK Catalogue 2

CK Catalogue 3

CK Catalogue 4

CK Catalogue 5

CK Catalogue 6

CK Catalogue 7

CK Catalogue 8

CK Catalogue 9

DIORAMA        1/32 , 1/48 , 1/72 , 1/144

-provedení: kvalitní odolná deska 3mm Foamex + laminovaný matný vinyl, voděodolný
-výrobce podložek:  Coastal Kits

Podložka z materiálu Foamex, velmi kvalitní provedení,
vodeodolné zpracování. Lze využít pro letadla,
vojenskou techniku a další. K objednání, dodání cca 10 dní.

Air Force1 AF1-0128 – SU-30MKK ‘Flanker-G’(J-16) , People’s Liberation Army Air Force (PLAAF)

Recenze modelu SU-30MKK (J-16) od Air Force1, 1:72

V téměř naprosté tichosti se na trhu nedávno objevila zajímavá novinka od výrobce Air Force1 – model dvoumístného Su-30MKK / J-16 , v měřítku 1:72, a to ze zcela nové formy.

Jedná se o model čínského dvoumístného víceúčelového letounu 4,5 generace v nejnovějším operačním schématu čínského letectva v low-vis provedení se světle šedými výsostnými znaky a s černými (tedy nikoliv žlutými) trupovými čísly. Toto nové „low-visibility“ schéma používají stroje typu J-16 PLAAF od roku 2018. (PLAAF je zkratka z People’s Liberation Army Air Force – Letectvo Čínské lidové republiky).

J-16
Shenyang J-16 je evolucí čínského dvoumístného J-11BS, stroje, který vychází z ruských vzorů Su-27UB a Su-30MKK (Su-30 byl vyvinutý jako protějšek amerického víceúčelového dvoumístného F-15E Strike Eagle). Čínské letectvo si první stovku Su-30MKK objednalo v Rusku, dodávky byly realizovány v letech 2000 až 2004. Další potřebné kusy se však Čína již rozhodla postavit kompletně sama, a to způsobem Číňanům nejbližším – reverzním inženýrstvím :o). Čínská odnož ruského víceúčelového stíhacího Su-30 Flanker-C dostala název J-16 a pohánějí ji čínské motory WS-10 Taihang s tahem 130 kN. Stroj dostal také čínskou avioniku s digitálním elektroimpulzním systémem řízení, holografickým HUDem a velkoplošnými displeji, a samozřejmě čínskou výzbroj. Při konstrukci bylo použito také daleko více kompozitních materiálů, než u původního Su-30MKK. Od ruského vzoru se J-16 liší také instalací nového radaru, výsuvným nástavcem pro tankování za letu, zesíleným příďovým podvozkem se zdvojeným kolem (kvůli vyšší maximální vzletové hmotnosti J-16) a tvarem a rozměry SOP. Do roku 2019 bylo vyrobeno více jak 128 kusů J-16. Vedle čínského letectva (PLAAF) provozuje stroje J-16 také čínské námořní letectvo PLANAF (People’s Liberation Army Naval Air Force).

J-16 je určený k ničení stíhacích letounů v manévrovém vzdušném boji a k ničení vzdušných a námořních cílů na střední a velké vzdálenosti. Je schopen nést širokou škálu munice, od raket vzduch-vzduch PL-8, PL-10 a PL-15, přes protiletadlové rakety a satelitní řízené bomby, až po řízené střely a prostředky elektronického boje – rušení radarů (ECM).

Stroj číslo 70290
Předlohou modelu je J-16 registrační číslo 70290 v podobě, v jaké byl široce fotografován při  letecké show v rámci oslav 70. výročí založení Čínské lidové republiky v roce 2019. Hi-res fotografie z této Air show i fotografie přímo stroje č. 70290 jsou na netu k nalezení v hojných počtech. Stroj číslo 70290 jinak slouží v aktivní službě u 98. brigády PLAAF se základnou v Chongqingu na jihozápadě Číny. 

Model

Co se líbí:

• Můžeme s potěšením zkonstatovat, že AF1 udělali další krok dopředu v úsilí ke zlepšení atraktivity a kvality svých modelů. Pryč jsou ošklivé řady přehnaně velkých nýtů, které byly naprosto náhodně (a nesmyslně) rozeseté po celém povrchu Su-35, Su-57 a mnoha modelů od AF1. Nový model má panelové rytí odpovídajícímu skutečnému vzoru, a velmi podobné jako Hobby Master, ne-li lepší. Panelové linky totiž vypadají decentněji než u HM, a tam, kde to má smysl, jsou navíc doplněné decentním a čistě provedeným nýtováním. Stejnou filozofii (panelové linky + nýtování), používá u svých modelů i v současnosti naprostá jednička mezi výrobci kovových modelů, Calibre Wings. Právě kombinace panelových linek a nýtů dělá tento model velmi zajímavým, popravdě je povrch modelu a panelové linky zvládnutější, než například modelová řada Flankerů od HM, které mají až příliš jednoduché, nudné, a jakoby odfláknuté a levně vypadající rovné rytí panelů, které svojí měřítkovou velikostí navíc ze všeho nejvíc připomíná příkop.

• Vnější tvary modelu se zdají být při orientačním porovnání v naprostém pořádku, a zejména se nám líbí kolmá linie radomu. Právě správný, „kolmý“ radom bude možná první věcí, která znalce kovových dvoumístných „Flankerů“ zaujme, a vedle atraktivních PLAAF Low-vis barev i možná jedním z nejvážnějších důvodů ke koupi. Jde totiž o to, že další existující kovový model dvoumístného Flankera na trhu, Su-30 od JC Wings / Witty – jinak velmi hezký model – má jednu velkou a dost viditelnou vadu, která může sběratelům kazit radost: a sice úplně špatná dělicí rovina radomu, která je u JC Wings / Witty výrazně šikmá, zatímco skutečný Su-30 / J-16 (a také tento nový model od AF1) má radom kolmý na trup. Všimněte si také, jak špička svojí velikostí perfektně ladí s „průměrem“ trupu – další rozdíl oproti nehezky přečnívajícímu radomu u JC Wings / Witty. 
• model Su-30MKK/J-16 od AF1 je poctivý „kus železa“ (čti: zinku). Su-30 / J-16 je velký model, a téměř všechno je tu z kovu – z plastu je snad jen radom, kabina, rakety, podvěšená výzbroj a některé drobné detaily.
• kovová „3D“ pitotova trubice, která vypadá velmi pěkně. Je to opravdu „kus pitotky“. Možná někomu připadne až příliš macatá, ale na modelu ve skutečnosti vypadá velmi dobře, a hezky zdůrazňuje skloněný tvar přídě Flankeru.
• Kvalitní lakování v atraktivním novém barevném Low-viz schématu PLAAF s dostatkem popisků („stencilů“)

Ale samozřejmě, tak jako každý kovový model, má i J-16 od AF1 své nedostatky:

• Dobře se podívejte na fotografie modelu, a porovnejte linie horní paneláže na pravém a levém křídle. Všimli jste si? Zdá se, že nástrojář a kontrolor kvality opravdu neměli svůj den …. :o)
• Vrcholy obou směrovek jsou nesprávně zakončené – jsou vodorovné, zatímco skutečný J-16 má konce zkosené dozadu. Tato chyba by ale měla jít snadno opravit pilníkem, kouskem šikovnosti a kouskem barvy – soudě alespoň podle fotografií od čínských kolegů sběratelů, kteří si již tuto úpravu na svých modelech udělali.

• O pár řádků výše jsme vychválili poctivě vyvedenou pitotovu trubici. Pravdou ale je, že na tomto J-16 „70290“ by žádná pitotova trubice vůbec neměla být.… :o). Ale prostě, při pohledu na model tato chyba nějak nevadí. Snad ten pocit znáte….
• Zadní rám kabiny („B-sloupek“) má nesprávný tvar.
• Vpředu před kabinou jsou viditelné spáry mezi kabinou a trupem.
• Tmavě šedé panely na pravém svislém stabilizátoru by tam neměly být.
• Chybí zadní centrální závěsník (mezi motory).
• Chybí blatník předního podvozku.
• Podvěšená výzbroj je ruská – měla by být čínská.
• Poměrně málo detailní podvozky.

Další informace o modelu:

• Pohyblivá je pouze otevírací kabina, jinak je vše napevno. To je v jádru dobrá zpráva pro ty sběratele, kteří v pohyblivých fičurách jako jsou směrovky, skládací křídla nebo klapky, vidí spíše hračkovité zbytečnosti náchylné k ulomení a k velkým viditelným spárám. Nicméně funkční nebo alespoň vysunutý / zasunutý hřbetní brzdící štít Flankerům vyloženě sluší.

• Figurky pilotů nejsou k modelu dodávané.
• Podvozek je pouze pevný a je ve vysunuté poloze.
• Model je včetně kovového stojánku.
• Pevná vnější krabice je opatřená fotografií SU-30MKK. Samotný model je bezpečně uložený v polystyrenovém  dvoudílném výlisku. Trochu nevýhodou ale je, že na polystyrenech není nikde značka nebo nápis „TOP“, takže nepoznáte, jestli model zrovna neotevíráte „vzhůru nohama“.

Určitě by se na modelu našly i další chyby jako např. chybějící popisky, vypuštěné barevné detaily a další. Nicméně, podle našeho názoru, kladné stránky tohoto modelu jednoznačně převažují nad jeho chybami. Model nevypadá lacině, hračkovitě ani nijak ošizeně, a co je důležité – celá příď je krásně z jednoho kusu, bez oné děsivě ohavné vodorovné dělicí linky, kterou Hobby Master ničí téměř všechny své modely, aby co nejvíc ušetřil, věc, která nadobro zkazila všechny Flankery od Hobby Masteru, protože zničila takový ten dojem „kobří“ skloněné přídě – tak krásný a tak typický pro všechny Flankery. 

Mezi další plusy tohoto modelu můžeme počítat i jeho cenu, která se pohybuje někde kolem 50% ceny modelů Flankerů od HM.

Závěrem 

Dvoumístné i jednomístné Flankery jsou sběratelsky jedny z nejatraktivnějších modelů, a to i přes jejich relativní velikost a z toho vyplývající náročnost na místo ve vitríně. Bohužel ale snad kromě jediné výjimky si na nich dosud všichni výrobci diecastů vylámali zuby. Počínaje Witty, Altayou / DeAgostini a Gaincorpem, kteří úplně nezvládli boční tvar přídě/kabiny u svých jednomístných Flankerů. Dvoumístný Flanker od Witty (formu nyní vlastní JC Wings) se již blíží tomu, co mohl být dokonalý model, ale z neznámých příčin Witty zvolila šikmou dělicí rovinu mezi nosem a trupem. Na novějších jednomístných Flankerech se zase podepsal Hobby Master se svojí „tradiční“ nechvalně proslulou vodorovnou dělicí linií, takže co do tvarové věrnosti jsou možná nejpřesnější jednomístné Flankery od AF1. Od pomyslné dokonalosti je však dělí nestálá kvalita výroby, ne zcela zdařilé lakování a přehnané nýtování. Naštěstí ale většina sběratelů tyto „detaily“ vůbec neřeší a vnímají model tak, jak na ně působí – ať už samotný model nebo skutečný letoun. Nicméně ve světle výše zmíněných skutečností nevychází Su-30MKK/J-16 z nové formy od AF1 vůbec špatně.

….a ještě dodatek: podložky Coastal kits        (CKS241‐72 ‐ 1:72 scale ‐ 297 x 210mm)

Pro nafocení modelu jsme použili jednu z diorámapodložek od britské firmy Coastal kits CATALOG 2020. Tyto podložky dokážou za velmi přijatelný peníz úplně proměnit scénu ve vaší vitríně. S výhodou můžete použít i dvě nebo tři stejné podložky za sebou, protože na dvě podložky postavíte tři modely a tak dále. Co je ale doslova nevídané, to je obrovská nabídka těchto podložek. Doslova všechny myslitelné letištní povrchy: letiště NATO i Varšavské smlouvy, vietnamské letištní plochy i s bariérami pro snížení účinků výbuchů, podložky pro 2. světovou válku … celý rozsáhlý katalog je jen na podložky letadlových lodí: ocelové i dřevěné paluby, letadlové lodě z celého světa, hangáry, ostrovy, katapulty. Jiné podložky znázorňují letištní plochy travnaté, betonové, panelové, dřevěné a dokonce i opuštěné – vlastně se ani nestačíte divit, z čeho všeho dokázala kdy letadla vzlétnout. Čtvrtkruhové rohové podložky, heliporty, podložky se znaky snad všech letectev, makety hangárů, bombových krytů a další – a to vše je k dispozici ve všech nejčastěji používaných modelových měřítkách. A letadly to zdaleka nekončí – Alexmodels.cz má v nabídce i podložky pro vojenskou techniku, nebo třeba pro modely závodních aut a motocyklů. Přes 150 stran katalogů. Z toho už se dá vybrat :o).

1.UM 237 BT-7 tank mod.1935 with the P-40 / Танк БТ-7 мод. 1935 

2.UM 289 Sturmgeschutz Flammenwerfer / САУ Sturmgeschutz огнемётный

3.UM 481 PM-1/I flame-throwing tank on the “Hetzer” / Огнемётный танк РМ-1/I (прототип І)

4.UM 488 Sturmgeschutz 38(t) / САУ Sturmgeschutz 38(t)

Autor:   Jan Opitz & kol.

(konkrétně HA6601, Eurofighter Typhoon, ZJ927 “QO-M”, 3 Sqn., RAF, Libya 2011)

Je vlastně až trochu s podivem, že Eurofighter Typhoon (dále jen EF) se v programu tak dlouholetého výrobce, jako je Hobby Master, objevil až nyní. Po vlně postsovětských a ruských letounů, které nedávno obohatily trh i naše vitríny, a daly zchudnout nejednomu sběrateli, se nyní objevuje model, který od konkurence existuje již léta, a jehož konkurence je navíc poměrně početná: Witty/ JC Wings/Herpa, Corgi a  Altaya/IXO. EF subjektivně vzato nemá až takový sex appeal jako třeba řada ruských Suchojů, nicméně je páteřním typem mnoha západoevropských letectev, a ještě po několik desetiletí bude. Nemůže tedy chybět v nabídce předního výrobce diecastů, který postarší konkurence nijak nedbá.

Eurofighter Typhoon

Přesto, že počátky vzniku konceptu se datují až k roku 1983 a vlastní výrobní konsorcium Eurofighter Jagdflugzeug GmbH (Airbus, BAE Systems, Leonardo) započalo svou mezinárodní spolupráci (Velké Británie, Německa, Itálie, Španělska a Francie) v roce 1986, první let absolvoval Typhoon až v roce 1994. Stojí za tím nejen konec studené války a odstoupení Francie z projektu (ve prospěch vlastního letounu Rafale), ale i řada neustále se měnících požadavků, která byla tak charakteristická pro 90. léta. V roce 1998 získal EF bojové jméno Typhoon a do služby vstoupil v roce 2003 u RAF. Se svou pověstí to EF Typhoon nikdy neměl zrovna lehké. Ale pokud nepodlehnete „zaručeným“ zprávám o omezených možnostech zastaralého letounu, jedná se o stroj s obrovskou ničivou silou a schopnostmi, pro které se stal nejen největším zbrojním programem Evropy (s účastí 400 firem), a který si již získal slušnou reputaci i na základě bojových zkušeností, a i díky mimoevropským dodávkám míří ke svému sedmistému vyrobenému kusu. Pravda, nesnadné začátky a zdlouhavý počáteční vývoj (ale který z letounů 4, resp. 4,5 nebo 5 generace to měl jednoduché…), spojený s nejednotností požadavků zúčastněných stran a ambicí stát se jednotným evropským stíhacím letounem, mohl zkraje vzbuzovat škodolibé úsměvy. Ovšem po řadě modernizací, od první série „Tranche 1“ až po současné „Tranche 3A“ tyto stroje představují v mnohém to nejmodernější, co je na trhu vůbec k dispozici. Letoun je vyroben z pokročilých kompozitů, čímž získal nejen vysokou pevnost a nízkou hmotnost, ale současně i snížený radarový odraz (jen asi 15 % povrchu jsou hliníkové a titanové slitiny). To, co dělá z EF respektovaného protivníka, je však beze sporu jeho výzbroj. Ta se skládá z kanónu Mauser BK-27 ráže 27 mm a celkem třinácti (!) externích závěsníků (4 pod křídly, 4 po stranách motorových šachet a jedna pod trupem). Na nich může EF nést střely vzduch-vzduch (AIM-9, AIM-132, IRIS-T, AIM-120B), pumy Pavewy IV, Paveway II/III/Enhanced nebo JDAM, přídavné nádrže, zaměřovací a naváděcí kontejner LITENING III, a již brzo také řízené protizemní střely AGM-85 a AGM-88 Storm Shadow.

Předloha modelu letounu, který byl vybrán u HM jako první, je „válečný veterán“ RAF z libyjského nasazení z roku 2011. Přesněji se jedná o upravenou britskou verzi FGR4, která od roku 2006 reflektovala požadavek na schopnost samostatného bombardování bez nutnosti značkování cílů jiným letounem. Těmto strojům se od roku 2008 stalo domovskou základnou Coningsby. Jsou zde dislokované dvě frontové jednotky Typhoonů, 3. a 11. peruť. Právě představovaný stroj 3. perutě (ZJ927) se od 21. března 2011 podílel na udržování bezletové zóny nad Libyí (celkem deset britských a také italské Typhoony).

První ostré bojové akce se EF dočkal 12. dubna 2011 při bombardování pozemních cílů shozem přesně naváděné bomby GBU-16 Paveway II na vojenská vozidla Kaddáfího jednotek. Jednalo se o intervenci mezinárodních sil na podporu povstalců a ochranu civilního obyvatelstva. Pojmenování těchto operací měli zúčastněné státy každý své vlastní (např. Britové Operace Ellamy, Američané Odyssey Dawn, atd.). Od června 2007 jsou Typhoony ze základny Coningsby odpovědné také za držení ostré pohotovosti 24 hodin denně jako síly rychlé reakce při vzletech k neidentifikovatelným letounům přibližujících se k britskému vzdušnému prostoru. Jedná se o zachycení jak civilních letadel, která přestala reagovat na řízení letového provozu, tak ruských letadel jako Tu-95 Bear nebo Tu-160 Blackjack, zvláště v letech 2014 – 2015, kdy aktivita ruského letectva výrazně zesílila.  

Model

Popis a hodnocení modelu se průběžně ponese ve dvou rovinách. V té první budeme na model HM nahlížet obecně a zcela samostatně, v té druhé jej budeme srovnávat s konkurenčními modely od Corgi, Easy Models a Witty Wings/JC Wings/Herpa (shodná původní forma dnes již zaniklé Witty – modely Witty /JC Wings/Herpa jsou prakticky totožné). Existuje na trhu i model EF od Altaye / IXO. O něm je známo, že patří mezi několik vůbec nejlepších modelů, které kdy Altaya udělala, ten jsme však bohužel při našem společném porovnání neměli k dispozici.

Začněme od krabice, která má na své „titulce“ tentokrát fotografii skutečného letounu, zde popisované předlohy, a působí proto poměrně svěže a autenticky. Krabice je překvapivě menší (26.5 x 19.5 cm), než by se dalo očekávat. Důvodem je uložení modelu v polystyrenu, který jako kompaktnější materiál v porovnání s blistrem snese větší odolnost i při menších rozměrech. Perfektní! I vyjímání modelu z polystyrenu je méně pracné a jeho ukládání je bezpečnější. Znalé sběratele se zkušenostmi s HM a jeho poslední produkcí nepřekvapí poměrně ostře, ale správně řezané rysy Typhoona, nemožnost vyklápět brzdící štít za kabinou (není k dispozici ani vyklopená poloha štítu jako u amerických protějšků F-18 nebo F-15), ani jemnější rytí paneláže, které HM poslední dobou používá. Rytí u HM je v porovnání například s Corgi diametrálně odlišné. U Corgi, a také u Witty/Herpy/JC Wings, je sice možné brzdící štít zvednout, na druhou stranu nejsou detaily tak „ostré“, jako u HM.  Co u starší konkurence pokaždé upoutalo moji pozornost, to byla poměrně tupá špička radomu, chcete-li čumáku, která má být naprosto ostrá, tak charakteristická tento letoun. Zde jsem byl skutečně rád, že HM udělal v rámci svých možností špičku co nejostřejší. Co ale bylo příjemným, a u mne zcela neočekávaným překvapením, že navzdory všem obdobným předchozím modelům HM jsou přední vodorovné řídicí plochy – „kanárdy“ – revolučně pohyblivé! Zde tedy HM dohonil konkurenci, pevné kachní plochy má podle očekávání jen plastový model od Easy Models.  Co se ale může jevit jako nedostatek HM modelu, to je třeba pilot, který zcela bezvládně visí v sedačce, příliš viditelná dělicí spára vepředu (trvalá, a bohužel stále častější „bolest“ kovových modelů – doslova zlatá byla Witty, která své modely uměla dělat vpředu vcelku), dále slabší úroveň popisků (v této kategorii s přehledem vyhrává model od Altaye), zbytečně tlustý HUD displej, nebo viditelné „půlení“ čirého překrytu kabiny od nedostatečně začištěné formy, které šlo jistě doladit, jak to HM měl u svých dřívějších modelů …(co to ale je proti deformované tloušťce horní části kabin u dvojmístných EF od Herpy, že!) 

Pod kabinou najdete ještě jeden citlivě zpracovaný detail, a sice malé vodorovné příďové plošky pro zlepšení obtékání vzduchu. Tyto plošky má model HM sympaticky tenké, téměř jako ve skutečnosti, což vynikne zejména oproti robustnějšímu profilu u Corgi a modelů z Witty forem. Také vlastní povrch modelu HM a jeho paneláž působí lépe a vyváženěji, než u konkurence. Při nutné zkratce od skutečnosti k měřítku mají jednotlivé modely ztvárnění paneláže zcela rozdílné. Například u Corgi vyniká paneláž zejména v zadní části trupu, díky hrubším liniím, naopak Corgi zcela vypustil naznačení řad obdélníkových panelů pro monitoring motorů po stranách trupu. Modely Herpy a JC Wings zase mají celkově paneláž tak trochu slitou a málo výraznou oproti modelu HM. Pravdou je, že při tak přesném lícování panelů, jako je na skutečném EF, by byla měřítková paneláž na modelu téměř neznatelná, což ale u modelů působí spíše fádním dojmem, pokud výrobce nepoužije wash. To potvrzují právě modely od Herpy a JC Wings. Jejich barevná schémata jsou ale zpravidla poměrně atraktivní (zejména ta výroční), takže snadno odpoutají pozornost od jednolitého povrchu bez washe. 

V této souvislosti ještě můžeme porovnat zpracování žaluzií pro odpouštění vstupního vzduchu nad přední částí kořenů křídel, které jsou u modelu Herpy řešeny skutečnou perforací a pokouší se tak napodobit výraznější 3D efekt skutečné předlohy. Ovšem ve vizuálním poměru k okolní potlačené paneláži tak působí mnohem dominantněji, než u skutečného letounu. Nicméně je to zajímavý a oživující prvek, na rozdíl od fádního zpracování žaluzií Corgi. U HM si zde také hlavu příliš nelámali a žaluzie nijak nevybočují z celkové úrovně zpracování detailů na modelu. HM se rovněž mohli více vynasnažit na ztvárnění vstupu vzduchu (pro výměník tepla) v kořenu směrovky. Žádný vstup tam totiž vlastně pořádně ani není, namísto toho je zde jen hračkovitě působící rovná ploška vypadající spíš jako zaslepení. Konkurenční modely zde mají aspoň „něco“, třeba černou barvu nebo přímo naznačené hrany otvoru. Zvláštní kapitolou je model od Easy Models, který je nejen svým materiálem, ale i zpracováním snad blíže plastikovému modelu, se svým „provozním“ mírně zašpiněným povrchem. A to už se dostáváme k odstínům. Typhoony létají v několika odstínech šedi (není jich však 50 :o). Rozdíly pochopím např. mezi stroji Luftwaffe a RAF, ale proč jsou RAF modely od Corgi a HM tak odlišné? Model Corgi je velmi světlý, oproti modelu HM, který se zdá být skutečnosti blíže. 

Přejděme k výzbroji. Kdo dává přednost naježeným a ověšeným letounům, bude jistě preferovat po zuby ozbrojený model od HM, který má snad všechny možné závěsníky plné munice, včetně čtveřice laserově naváděných bomb. Oproti svým „mírumilovněji“ vyhlížejícím konkurentům, kteří jsou vedle čtyř podtrupových střel BVRAAM (Beyond Visual Range Air to Air Missile) „ověšené“ už jen párem raket vzduch – vzduch SRAAM (Corgi), nebo přídavnými nádržemi a raketemi (Herpa / JC Wings), nebo jsou úplně „nalehko“ (Easy Models). 

Závěrem

Nechceme dnes vynášet soudy nad výrobci a jejich modely. EF 2000 je nezastupitelný typ, který nemůže chybět v žádné sbírce modelů proudové éry. Je vlastně dobře, že si můžeme vybrat mezi více výrobci, z nichž každý nabízí něco trochu jiného co do úrovně zpracování, cenové hladiny nebo pestrosti výběru kamuflážních schémat. A výrobce HM k nim přispěl dalším vcelku hezkým modelem.

Na úplný konec ještě poděkování kolegům za zapůjčené modely a spolupráci na textu recenze.

Zdroje:

https://hobbymastercollector.com

https://en.wikipedia.org

https://www.diecastaircraftforum.com

(převzato z facebookové skupiny „Diecast modely letadel, vrtulníků a bojové techniky“)

Autor:   Jan Opitz & kol.

jan.opitz@centrum.cz

1.UMmt  686 / 686-1 –  Tank T-26 with cylindrical turret and 76.2 mm tank gun (КТ-28) of the ” Krasnyj Proletarij” plant

(686 – rubber tracks)

(686-1 – plastic tracks)

2.UMmt 684 –  Armored locomotive of the armored train “Kozma Minin”

Autor:   Jan Opitz & kol.

                                                Recenze modelu MiG-29, Hobby Master, 1/72

(konkrétně HA6501, „White 51“, Borisoglebsk Training Center, 2001)

je pro nejednoho leteckého nadšence téměř srdeční záležitost, a tak nová „devětadvacítka“ od Hobby Masteru (HM) bude jistě mnohými kvitována. V měřítku 1/72 sice existovala a stále existuje konkurence od Witty/ JC Wings a Altaye, ale ta, viděna dnešními měřítky, již na sobě nese viditelné stopy doby svého vzniku. A tak byl nový model ze stáje HM oprávněně očekáván s nadějemi. 

O Migu-29

MiG-29 je stíhací letoun 4. generace, a hned zkraje je třeba poznamenat, že není devětadvacítka jako devětadvacítka. Různých variant MiGu-29, výrobcem označovaných jako „Izdelije“, a jeho subvariant je totiž velmi mnoho, nicméně pro naše potřeby si dnes vystačíme jen se dvěmi:

• MiG-29 (Izdelije 9-12), resp. MiG-29A, Fulcrum-A: první aktivně používaná verze frontového stíhacího letounu 4. generace, konvexní hřbet.
• MiG-29 (Izdelije 9-13), resp. MiG-29S, Fulcrum-C: modifikovaná verze se zvětšeným, lehce konkávním hřbetem, zvětšenou palivovou nádrží, aktivním rušicím modulem „Gardeniya“ v „hrbu“ a zvětšeným doletem MiG-29A, Izdelije 9-12, Fulcrum-A byl vyráběn od roku 1982, ale jedním z velkých nedostatků této první verze byl malý dolet.

Ten v malé výšce činil jen 700 km, ve velké výšce a s 1 500 l přídavnou nádrží dokázal MiG přeletět vzdálenost 2 100 km. Podle projektu to ale mělo být 800 a 2 750 km. Konstrukční tým OKB MiG se proto v předstihu, již v 80. letech, pustil do vývoje modifikace Fulcrum-C s továrním označením 9-13. Zvětšená hřbetní nástavba počítala s mírně větší palivovou nádrží za kabinou (ale pouze o 240 litrů), ale hlavně řešila další nedostatek verze 9-12, kterou byla absence prostředků elektronického boje REB. Aparatura aktivního RL rušiče SPS-201 (L203B) totiž byla prostorově dost náročná. Fulcrum-C se tedy od předešlé verze A vizuálně liší mírně vyvýšeným hřbetem, který již nemá původní konvexní charakter, ale je spíše mírně vydutý směrem nahoru. Další změny oproti verzi 9-12 již nejsou na první (sběratelský) pohled tak viditelné: nový vnitřní pár křídelních závěsů pro další dvojici přídavných nádrží PTB-1150 nebo dvě 500 kg pumy (z původních 4 na výsledných 6), a rozšířenou škálu podvěšené výzbroje o submuniční kontejner typu KMGU. Fulcrum-C (9-13) byl zaveden do výroby roku 1986 a hned byl zařazen do výzbroje VVS. V roce 1987 byl nový MiG zařazen i k 35. stíhacímu pluku na východoněmecké základně Zerbst, kde nahradil stíhací bombardéry MiG-27 Flogger. Po rozpadu SSSR v roce 1991 se ve stavu ruských vzdušných sil VVS nacházelo 233 strojů. Druhým největším provozovatelem MiGu-29 (Fulcrum-C) se stala Ukrajina (155), dále se dostaly do „dědictví“ Běloruska, Moldávie a Uzbekistánu. Prvním zahraničním provozovatelem MiGu-29 (Fulcrum-C) se stala v roce 1989 Severní Korea, dalšími provozovateli jsou například Turkmenistán, Alžírsko, Barma, Peru, Rumunsko a Srbsko.

Předloha modelu
Přesto, že to HM v názvu modelu neuvádí, je HA6501 vlastně model MiGu-29S, v kódu NATO označovaného jako Fulcrum-C, a samotnou konstrukční kanceláří označovaný jako „Izdelije 9-13“. Vyznat se ve verzích MiGu-29 je poměrně složité, také proto, že i některé původní MiGy-29 (9-12) byly modernizovány na verzi S (9-13), a tak HM raději vůbec verze nerozlišuje a používá pouze označení MiG-29. 

Předlohou modelu HM je tedy stroj číslo „51“, vyrobený roku 1990, který byl v roce 2000 převedený na výcvikovou základnu Borisoglebsk. Na této malé vojenské základně byly od šedesátých let dislokované různé výcvikové útvary s letouny Il-12 a Il-14 až po MiG-21, MiG-23, MiG-29 či Su-25. Neustálé reorganizace vyústily v roce 1997 ve zrušení útvaru, o tři roky později byl útvar oficiálně rozpuštěn úplně …ovšem satelitní snímky na Google Earth s vysokým rozlišením, zpřístupněné v roce 2006, ukázaly, že je zde stále umístěn větší počet cvičných Aero L-39 Albatros, dále Su-25 Frogfoot a několik Su-24 ….

Krabice modelu

Podle obalu si sběratelé své modely určitě nekupují, ale krabice je minimálně první vizitkou směrem k zákazníkovi. A nejsem si zcela jist, jestli některé kartonové přebaly od HM dosahují po grafické stránce toho správného „wow“ efektu, se svými nezřetelnými a podexponovanými obrázky modelů vyfocených ve vlastním stínu. I další boxy od HM by určitě stály za rozbor, ale obal není dnešním tématem. Jen je škoda, že HM nepoužil raději fotografii předlohy, jako například v případě Su-33, HA6401.

Model
A opět rozdělíme naší recenzi na část pro pozitivisticky laděné sběratele (ty, kteří se podívají, zamilují se na první pohled a víc už nic neřeší), a pro ty ostatní, kteří zvažují, studují a porovnávají. Na první pohled jsme po vybalení modelu s kolegou svorně zkonstatovali: „…Hmm, pěkný!“ Co našim očím lahodilo nejvíc již na první pohled, byla paneláž, která je nad očekávání výraznější, snad hlubší a zároveň ostřejší, než u jiných modelů HM. Dokonce to vypadá, jakoby v HM zcela revolučně použili modelářský „wash” (zvýraznění paneláže zředěnou barvou). Hned vedle jsme pro porovnání měli připravenou konkurenci –MiG-29 od Witty Wings (původní formy Witty stále využívají pro své modely JC Wings a Herpa). A nutno říct, že oproti nim je model od HM o třídu lepší.

Je to v podstatě logické – model od HM je o nějakých 12 let mladší. U povrchu a kamufláže modelu ještě na chvíli zůstaňme. Jako bohužel velmi často u modelů HM – odstíny a barvy úplně nesedí. Otázkou jsou ovšem samotné podklady, barevné zkreslení fotografií díky času a podobně. Osobně jsem však byl výběrem barev překvapen, neboť podle dohledaných zdrojů by měl mít tento stroj méně sytý zelený odstín, a to je ještě „zelenkavá“ na modelu o stupínek světlejší, než na oficiálních fotografiích HM. Těžko soudit, jestli tato barva byla opravdu původně na skutečném letadle, když sjelo z výroby, nebo jestli časem vyšisovala a teprve v této podobě je přejímána jako podklad modelářskou / sběratelskou obcí. Pravda bude nejspíš někde uprostřed, ale nepřesné podání barevných odstínů, zvláště u ruských a sovětských letadel, není u HM – a nejen u něj – bohužel vůbec ojedinělé (to se ostatně stalo například i u HM MiGu-29 Luftwaffe, HA6503, tam však továrna díky upozornění sběratelů ještě stihla odstín korigovat).  Porovnáním modelu a dohledatelných fotografií si můžete učinit závěr sami. Po prvním dojmu jsme si začali všímat detailů. Nejen v porovnání s vedle stojícím modelem od Witty, ale také konfrontací s továrními výkresy a fotografiemi je tvarová a obrysová přesnost v zásadě v pořádku …. tak, a tady by měli přestat číst všichni „pozitivisticky ladění sběratelé“ :o). 

Pokud ještě čtete dál, tak jedna z věcí, která se nám tak úplně nelíbila, je, že MiG-29 od HM si „žije na vysoké noze“. Na vysoké přední noze. Přední podvozková noha by totiž měla být zatraceně kratší, aby stál model vodorovně, tak jak Miga známe z drtivé většiny fotografií. Takhle připomíná MiG-29 od HM trochu žábu – vpředu zvednutý, vzadu přidřeplý jak kvočna. Ano, je to detail – drobnost, ale kdo má zažitý vzhled MiGu-29 na stojánce, rozdíl vidí hned. 

K tomu ale jedno vysvětlení. Pokud si dáte práci, najdete i fotky, kde má MiG-29 – stejně jako HM model – zvednutý čumák. On totiž ten vysoký podvozek není přísně vzato úplně chyba. MiG-29 totiž může přední podvozkovou nohu hydraulicky prodloužit, vysunout. Systém řízení předního podvozku Migu-29 totiž nabízí pilotovi dva režimy – s „nízkým“ a „zvednutým“ podvozkem. V nepoměrně častěji používané „nízké“ poloze, která se používá pro vzlet a přistání a také stání na stojánce, je možné vychýlit přední kola jen o cca 8° na obě strany. Pro pojíždění ale může pilot přední nohu hydraulicky zvednout, a v tomto režimu umožňuje podvozek vychýlení až o 31° na každou stranu. Faktem tudíž je, že MiG-29 může skutečně mít delší přední podvozkovou nohu, věc je ale v tom, že na 99% fotografií, a po 99% doby má Mig-29 pouze tu „krátkou“ nohu. Navíc, Mig stojící vodorovně, Mig s raketami vodorovně, vypadá rozhodně líp, vypadá jako normální slušně vychované letadlo a ne jako …žába.

Ale zpátky k modelu. Porovnáním s MiGem-29 od Witty/JC Wings zjistíme, že má výšku předního podvozku zcela v pořádku, stojí hezky vodorovně, ale navíc má i otevřené žaluzie sání vzduchu do motorů na horních plochách přechodů křídel (LERXů). A to se nám líbí u Witty a nelíbí u HM, protože otevřené žaluzie je věc pro Mig-29 naprosto typická. „Otevřené“ žaluzie by určitě slušely i MiGu-29 od HM a byly by atraktivním detailem, ale bohužel, jsou zavřené. A navíc, nejen že jsou zavřené, ale on je jich k tomu ještě navíc nesprávný počet – HM MiG má o jednu žaluzii méně. Další vydávaný HM MiG-29 v pořadí,  HA6503 v kamufláži Luftwaffe, má díky tmavé barvě žaluzií u originálu tak trochu zakamuflovaný rozdíl té jedné žaluzie u horního sání, ale člověk se prostě nemůže zbavit otázky: proč? Proč má firma jako Hobby Master problém počítat do pěti?

Ještě jeden detail mě osobně mrzí, že jej u svého modelu HM úplně vypustil – výmetnice klamných cílů v prodloužených náběžných hranách směrovek. Zakryté výmetnice určitě nejsou chybou, jsou zakryté na některých fotografiích, ale podle mého názoru MiG-29 od Witty s naznačenými otvory vypadá v tomto ohledu atraktivněji. HM tento detail úplně potlačil. Naopak velké plus modelu od HM je, že dvojice směrovek se rozevírá ve správném úhlu, na rozdíl od modelu Witty/JC Wings/Herpy, kde obě směrovky trčí nepřirozeně rovně, kolmo vzhůru. Otočme model a podívejme se na jeho spodní část. Nasazení podvozku je krásně snadné, ale na rozdíl od MiGu Witty, který měl přistávací světla z průhledného plastu, což vypadalo zdálky i z blízka opravdu atraktivně, jsou přistávací světla u HM pouze z kusu šedého plastu (v balení je dokonce ještě jeden pár světel navíc, a stejně tak navíc je přibalena ještě jedna náhradní hřbetní HF anténa). 

Závěrem
I přes neduhy – mezi nejnešťastnější řadím podivný posaz modelu na kolech kvůli delšímu příďovému podvozku – je MiG-29 od HM hezký model. Je nepochopitelné, a pro HM bohužel typické, že jejich modely nesou často zcela zbytečné chyby, protože jim výrobce nevěnoval jen o trochu víc lásky nebo profesionální cti. Ale u MiGu-29 je většina chyb podle mého názoru akceptovatelných, i když někoho mohou mrzet. Našince asi napadne, jak dopadne český resp. československý MiG-29. Jistě to bude „šlágr“. Ale i další verze MiGů-29 budou bezesporu populární, ať už Migy Íránu, Severní Koreje nebo stroje z bojů na středním východě a v bývalé Jugoslávii. Jiného zase nenechají chladným exotičtí uživatelé z rozvojových států, milovníci historie určitě nepohrdnou Migy bývalé NDR (snad z ostalgie). A samozřejmě MiGy-29 našich slovenských sousedů – obzvlášť se těším „digitální“ slovenskou „dvácu“. Model MiGu-29 má zkrátka velký potenciál, a to nejen díky své nádherné předloze, ale i z mnoha dalších důvodů. Jedním z nich je, že se docela povedl. 

Zdroje:

https://hobbymastercollector.com

https://en.wikipedia.org

https://ruslet.webnode.cz

https://www.diecastaircraftforum.com

(převzato z facebookové skupiny „Diecast modely letadel, vrtulníků a bojové techniky“)

Autor:   Jan Opitz & kol.

jan.opitz@centrum.cz

Autor:   Jan Opitz & kol.

Sukhoi Su-33 , ’67’ Russian Navy Russian aircraft carrier Admiral Kuznetsov

Hobby Master HA6401 Su-33 1/72

(„Red 67“, Russian Navy, Severomorsk, 2014)

Úvodem 

Bylo jen otázkou času, kdy se v modelové řadě Flankerů od Hobby Masteru objeví námořní verze Su-33. Přestože model námořního Flankera již před více než 10 lety vyráběla firma Gaincorp, dalo se čekat, že po novém modelu bude hlad. Su-33 od Gaincorpu je již dnes jen zřídkakdy ke koupi, a to i přesto, že byl (v dnešním srovnání) dost špatný, zejména v přední části, která nedělala příliš čest svému, jako útočící kobra nahrbeného originálu. Takže jaký tedy model  Su-33 od Hobby Masteru je?  

Předloha modelu

Předlohou modelu se stal stroj číslo „67“, příslušející k 1. letce “Orlů” 279. samostatného palubního stíhacího leteckého pluku se základnou v Severomorsku, který operoval na letadlové lodi Admiral Kuzněcov, v posední době pronásledované smůlou. Kromě orla na zádi existují také SU-33 s emblémem tygří hlavy, které patří k 2. letce 279. OKIAP. Ta bude předlohou pro další model od HM, „rudé 88“ (HA6404), což je mimochodem model letounu, který se podílel na operacích v Sýrii v roce 2016.

Současná role SU-33
Proč a kdy Su-33 vznikl? Sovětská, a následně ruská válečná flotila používala nejdříve kolmo startující stroje Jak-38, operující z letadlových lodí třídy Kyjev. Ty však měly poměrně omezené schopnosti, a tak se další řešení upínalo k modernějšímu a většímu Jaku-141. Ani ten se však hned od počátku neosvědčil (byly vyrobeny pouze 2 kusy). Další možnosti skýtaly Migy-29K a Su-27K (K jako „Korabelnyj“). Vybrán byl Su-27K, později označovaný již jako Su-33, a začalo se pracovat na jeho dalším vývoji. SU-33 dostal kachní křídla pro zvýšení vztlaku před těžištěm stroje, což umožňuje vyšší úhel náběhu při přistání, přidán byl přistávací hák. Zesílen byl celý podvozek, přední podvozková noha navíc dostala dvoukolové provedení. Přidány byly závěsy pro vnější přídavné palivové nádrže.  Typicky „námořní“ jsou sklopná křídla a sklopné výškovky kvůli snadnějšímu skladování na lodi. Zadní část letounu musela být zkrácena, aby při startech a přistáních nedocházelo k poškození. Jako protilodní výzbroj nese Su-33 rakety Moskito a Kh-31, ostatní výzbroj je v podstatě shodná s Su-27. 

Dalšími verzemi vedle základního SU-33 jsou Su-33UB (cvičně-bojová dvoumístná verze, původně označovaná jako Su-27KUB), dále SU-33M (plánovaná modernizace s novými radiolokátory a motory s měnitelným vektorem tahu, později opuštěný plán), a nakonec Su-33MK, exportní verze Su-33M. Známá je také čínská bezlicenční kopie J-15, která byla v Číně “reverzně zkonstruována” dle prototypu zakoupeného roku 2001 na Ukrajině. 

15. listopadu 2016 byla bojová síla Su-33 využita v průběhu rozsáhlých ruských vojenských operací proti „teroristickým“ skupinám v Sýrii. SU-33, které startovaly z letadlového křižníku Admirál Kuzněcov, zasáhly zařízení ISIL a Al-Nusra v syrských provinciích Idlib a Homs přesně naváděnou municí. Hlavními cíli byly sklady střeliva, shromažďovací a výcviková střediska a výrobny zbraní. 5. prosince 2016 došlo k havárii jednoho Su-33, který se zřítil do Středozemního moře po defektu záchytného lana při opakovaném pokusu o přistání. Pilot se sice úspěšně katapultoval, ale jednalo se již o druhou havárii v krátkém čase, a tak se loď spolu se všemi letadly musela ze Středomoří vrátit zpět na základnu Severomorsk. Bojové nasazení Su-33 je vázáno na domovský letadlový křižník Admirál Kuzněcov, který však měl problémy s pohonem, chystána byla jeho modernizace. Ovšem smůla provázela loď i nadále. V říjnu 2018 se v Murmansku potopil její obří plovoucí opravárenský dok, a 12. prosince 2019 vypukl na palubě během oprav v murmanském přístavu devastující požár. Další osud lodi spolu s operačním nasazením Su-33 je tedy zatím nejistý.

Model

Papírová krabice s modelem uloženým v polystyrenu je již nějakou dobu u Hobby Masteru díky bohu standardem (snad se přidají i ostatní výrobci). Originální výkresová dokumentace SU-33 je prakticky nedostupná, ale porovnání modelů s fotografiemi přináší mnohdy přesnější výsledky, protože různé náčrtky a výkresy na webu trpí často nepřesnostmi.

Model na první pohled vypadá hezky, barvy jsou poměrně zdařilé a věrné, takže pokud jste ten typ, který řeší pouze „líbí – nelíbí“, tak do SU-33 klidně jděte a dál už číst ani nemusíte. Jediné, s čím je ještě třeba počítat, je to, že Flanker je poměrně velké letadlo, takže i jeho model je velký. Navíc SU-33 má ještě větší rozpětí než SU-27/35/34, proto je třeba počítat s dostatkem místa ve vitríně. 

Model má kladné stránky, ale má i neduhy, které lze ovšem snadno „nevidět“, když chcete. Ale pokud jste sběratel, který by měl rád model maximálně věrný i v detailech, tak tady už to tak úplně růžové není. Co může vadit v první řadě, to je dost necitlivě zvolená vodorovná dělicí rovina vpředu, která je na modelu i přes snahu vidět, a kazí pro SU-33 naprosto typický vzhled rozzlobené kobry (pozn., podobně je na tom třeba F-15, kde je dělící a ne zrovna dobře lícující spára také dost na očích). 

Zamrzet může i absence žluté úhlové stupnice před zadními výškovkami, která je opět naprosto typická snad pro všechny Flankery. Náběžná hrana přechodu kachních ploch do trupu (LERX) má být bílá – další věc, kterou Hobby Master vynechal. Kromě toho schází několik, i velkých, potisků (tampo – printů), a bohužel křídla jsou kompletně nastříkána pouze kamuflážními barvami – Hobby Master nenalakoval panty a mechanismy sklápěcích křídel metalickou barvou, která je výrazně vidět na skutečném letounu. Chtít po Hobby Masteru sklápěcí křídla je zbožné přání, ale vzhledem k velkému rozpětí křídel a jisté atraktivitě modelu vystaveného ve vitríně se sklopenými křídly a výškovkami by sklopná křídla vůbec nebyla od věci. Navíc, když čínská konkurence předvedla, že to jde, bohužel sice na velmi atraktivních modelech, které jsou ale k mání jen na Taobau (ryze čínský online shop výhradně určený pro prodej uvnitř Číny), čili pro našince prakticky nedostupné.

Závěrem
Celkové hodnocení SU-33 vychází podle nás spíše dobře. Většina chyb a nedostatků modelů od Hobby Masteru má dvě hlavní příčiny. První je vědomá volba zjednodušení, „zkratek“ a vynechávání nejrůznějších potisků z důvodu úspor. Snad upřednostnění zisku vznikajícího na průsečících prodejní ceny, dosažené kvality a predikce prodaného množství? V případě Flankerů byl tento scénář aplikován například na vodorovné dělicí rovině vpředu namísto skloněné, nebo ve vynechání některých potisků. Je to tak trochu daň za velkou produkci, rychlost i množství uváděných novinek na trh. S tím souvisí i druhá velká skupina chyb modelů Hobby Master jenž tkví v nedostatečně pečlivé přípravě výroby, kdy model vykazuje různá přehlédnutí, špatně umístěné díly, špatné barvy a podobně. Existuje ještě třetí velká příčina, a tou je občas kolísavá kvalita výroby. Přesto je však model SU-33 poměrně dobře zpracovaný, samozřejmě s výhradou oné vodorovné dělicí roviny a několika dalších detailů, mezi které můžeme zařadit i notoricky odpuzující figurky pilotů, které ze všeho nejvíc připomínají rozteklý jogurt v bezvědomí. Budiž ale Hobby Masteru alespoň přičteno k dobru, že v případě SU-33 má pilot kombinézu nabarvenou na oranžovo, což je příjemný detail. 

A vlastně ještě jedna věc může být pozitivní: Hobby Master je poměrně akční firma, což znamená, že pokud včas dostanou dostatek emailů od sběratelů z celého světa, že to či ono je na nákresu nebo předprodukčním modelu špatně, jsou často schopni občas chybu napravit. Je to vlastně šance pro všechny sběratele, včetně nás, českých a slovenských, kteří chtějí mít kvalitní model svého oblíbeného letounu, poslat Hobby Masteru email s objevenými chybami. Takový e-mail je ovšem nutné poslat prakticky hned poté, co se nákres nebo fotografie předprodukčního modelu objeví na stránkách www.hobbymastercollector.com. Hobby Master je také rychlá firma, takže výroba leckdy začne běžet pouhé dny, a někdy snad i hodiny poté, co předprodukční fotografie vyšly na zmiňovaných stránkách www.hobbymastercollector.com. Zcela na závěr, i přes všechno vyřčené jsme za námořní Flanker nakonec rádi, že?

Zdroje:

https://hobbymastercollector.com

https://en.wikipedia.org

https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni

https://www.diecastaircraftforum.com

(převzato z facebookové skupiny „Diecast modely letadel, vrtulníků a bojové techniky“)

Autor:   Jan Opitz & kol.

jan.opitz@centrum.cz

                Haynes Publishing Group

Soviet T-34 Tank Manual
               jazyk:  Angličtina
               vazba: Pevná
               počet stran: 160
               nakladatelství: Haynes Publishing Group

Haynes Icons Tiger Tank

             jazyk:  Angličtina 
             vazba: Pevná 
             počet stran: 164 
             nakladatelství: Haynes Publishing Group

1. UM-239 – Tank BT-7M

2.UM-273 -Tank PanzerIII Ausf M with protective screen

3.UM-486 – Panzer38(t) mit 7.5 cm KwK 40L/48

1.Calibre Wings CA722404 – Su-24MR Fencer-R , ’30’ Russian Air Force

2.Calibre Wings CA722403 – Su-24M Fencer-D , ’22’ Ukrainian Air Force

                           Haynes Publishing Group

Westland Lysander Manual
               jazyk:  Angličtina
               vazba: Pevná
               počet stran: 157
               nakladatelství: Haynes Publishing Group

"Battle Of Britain" RAF Operations Manual
               jazyk:  Angličtina
               vazba: Pevná
               počet stran: 160
               nakladatelství: Haynes Publishing Group

Autor:   Jan Opitz

F-35C Lightning II

(US NAVY, VFA-101 Grim Reapers, NJ101, 2013)

Úvodem 

Označit jednu z nejmodernějších současných stíhaček F-35 Lighting II za nováčka mezi bojovými stroji už dnes trochu pozbývá na aktuálnosti. Fotografie letounu už nějaký čas doprovázejí zprávy hovořící o uspěchanosti a nekompetentnosti projektu na straně jedné, a nešetřící superlativy na straně druhé.
K čemu se jako fanda letectví přiklonit je subjektivní záležitost každého, pro skutečně zasvěcené je to ale jednoznačné (= letadlo zatím nemající konkurenci, navíc s obrovským potenciálem pro další rozvoj). To sice není předmětem naší recenze, ovšem atmosféra kolem letounu samotného se promítá i do jeho popularity na poli sběratelském. Souvisí to trochu se stále ještě netradičním trochu bachratým vzhledem (veškerá výzbroj se musí vejít dovnitř), nebo speciální barvou, kterou technologie stealth vyžaduje. Letouny 5. generace se tvarově tak trochu „globalizují“ a všechny se sobě stále víc a víc podobají. Ale jak jde vývoj, tak se i letouny 5. generace začínají objevovat i v nabídce kovových modelů. A i tyto modely s sebou nesou kus vývojově-technické historie svých velkých předloh…

Srovnávané modely

Hlavními aktéry naší recenze jsou modely F-35 od Hobby Masteru (dále jen HM), dotkneme se však i konkurenčních modelů od Air Force1 a také od značky RAF Brand Diecast, BLMUSA a WLTK. Z nich jen HM a AF1 dělá F-35 ve všech třech verzích:
F-35A: stíhací varianta s konvenčním vzletem a přistáním pro USAF a další země
F-35B: svislý vzlet a přistání (V/STOL) (USMC a prozatím RAF)
F-35C: varianta se sklopnými křídly určená k operacím z letadlových lodí (primárně US Navy a částečně USMC)

F-35 Lightning II od výrobce HM

Začínáme asi nejrozšířenější řadou modelů, tedy produkcí od HM. Model je uložen v klasickém průhledném blistru, na který jsme byli v minulosti zvyklí u všech modelů od HM a které nyní HM používá jen pro své menší modely. S vlastní recenzí začněme u tvaru. Hodnotit celkovou geometrii je možné jen na základě porovnání s fotografiemi, neboť přesnější a detailnější výkresy nejsou na webu dostupné. Zde se tedy musíme spokojit s tím, že hlavní tvary a rozměry F-35A, B i C odpovídají dostupným podkladům. Za zmínku ale bude možná stát poznámka k úpravě velikosti trysky u prvních F-35A, které byly původně o něco menší, později byly upraveny na „o něco větší“, ale stále však nedorůstaly své skutečné předloze. Začněme ale v přední části, kde jsou mezi jednotlivými verzemi rozdíly. U typů F-35A (tedy modely HA44xx) je kryt radomu dělený, směrem od trupu pokračuje jako horní a dolní polovina odpovídající dělení formy. Ale již následující řada modelů verze F-35B (tj. 46xx) měla na základě připomínek sběratelů radom řešený jako jeden celistvý díl, stejně jako poslední řada modelů verzí F-35C (tj. HA62xx). Při podrobnějším pohledu se zdá (i když výjimky mohou existovat), že celkové lícování modelu se od prvních modelů verzí A a následně B, postupně k verzi C postupně zlepšovalo. Největší rozdíl je u „Céčka“ v hodně diskutované i na internetových fórech často zatracované části modelu – velmi vystouplé paneláži na horní části letounu, na křídlech, výškovkách i směrovkách. Nejmarkantněji je to vidět na tzv. „zubaté paneláži“ (opatření pro snížení zjistitelnosti radarem) na horní středové části trupu. U modelů verzí F-35A a B bylo toto znázornění prostě jen vystouplé, tvořilo jej pouze dost vystupující „pozitivní rytí“, tj. nad povrch vystouplé obrysy, které bylo ještě k tomu poměrně vysoké. Přes možná až překvapivě málo skutečně naměřených 0,2 mm výšky těchto „zubů“ působí však celkový dojem až trochu „vidlácky“. To je navíc umocněno úplnou absencí jemného barevného odlišení této výrazné paneláže, které je jasně vidět na fotografiích skutečných letounů! A je jasné, že na atraktivitě tato nevýrazná celošedá barva modelům od HM rozhodně nepřidává. Původ problému s vystupující paneláží lze s největší pravděpodobností přičíst k tehdejšímu rozhodnutí Hobby Masteru okopírovat jeden z prvních plastikových kitů F-35A na trhu, modelu od firmy Academy, jejíž forma pochází již z roku 2013, a která měla právě takto nešťastně řešenou paneláž. Je tedy jen škoda, že v době, kdy se HM pustil do přípravy F-35, nebyl ještě na trhu model F-35 od Hasegawy, který má tuto paneláž rytou negativně – a vypadá s ní naprosto úžasně. To je však polemika „What if“, která nás dál neposune.  U modelu námořní F-35C ale přistoupil HM přece jen ke změně a vystouplou paneláž pojal přece jen lépe. Vystouplé „pozitivní“ rytí sice zůstalo, ale má v sobě ještě jedno negativní rytí (tj. tenké spáry) a navíc je odlišené světlejší barvou, tak jako na skutečných letounech. Výsledkem je mnohem věrnější i živější vzhled, který se více podobá realitě. Další dobrou zprávou je, pokud jste u předchozích verzí A a B případně zaznamenali nějaké menší nesnáze s lícováním, že i plastové kryty podvozkových nebo zbraňových šachet velice dobře a přesně pasují, a rovněž instalace podvozkových nohou i zbraní je bez obtíží. Všechny skutečně reálně pohyblivé části letounu (konce křídel, SOP, VOP…) jsou u modelů HM pevné. U konkurenčního modelu od výrobce Air Force1 (https://alexmodels.cz/shop/air-force-1af1-0010a/) lze u F-35 sklápět konce křídel, tak jako u naprosté většiny námořních letounů na letadlových lodích. V tomto bodě může být pro někoho model od AF1 dokonce atraktivnější, ovšem někdo zase dá přednost křídlu v letové poloze a ladnému přechodu v části sklopení.…

F-35B Lightning II od Air Force1

Model od Air Force1 (AF1) přišel na trh dokonce ještě dřív než model od HM, postupně je také ve všech třech verzích. AF1 je dnes již zaběhlým výrobcem, který však možná ne každý sběratel „připustí“ do své sbírky.  Ale pokud budeme hodnotit a srovnávat model F-35, může v některých ohledech dokonce konkurovat i modelům od HM. Začněme u negativ, mezi která patří například méně přesné lícování, projevující se především spárou mezi horní a dolní polovinou trupu a patrné zejména v přední části a v oblasti vstupů vzduchu. K záporům lze přičíst i méně pečlivé zpracování některých detailů (například černý podvozek (má být stříbrný), nemodelové uchycení osy kol aj.). Místy jsou trochu nepřesné kontury barev, ovšem ze střední vzdálenosti budí modely AF1 dokonce o něco věrnější dojem, a to zejména díky lepšímu zpracování u HM tak kritizovaného ztvárnění paneláže u verzí A a B. Zde se AF1 trefil do jejich ztvárnění lépe: na první pohled nepůsobí tak neotesaně, výška je sice neznatelně, ale přeci jen nižší. Navíc vystouplé „rytí“ není na všech místech, někde je paneláž  zvýrazněna jen barvou a negativním rytím (zejména v nejviditelnější horní středové části trupu). Pravda, model není tak čistý, ale celkově model F-35 od AF1, pro někoho trochu nečekaně, nevypadá tak špatně, minimálně díky pojetí paneláže na povrchu. Někdo dá dokonce přednost právě AF1. Pokud jste viděli některý z modelů F-35 od AF1 naživo, možná se ve vás střídaly pocity souhlasu i nesouhlasu, jak vaše oči postupně zaznamenávaly jednotlivé detaily. Některé jsou zdařilé, jiné zase méně, například trochu výše posazené zdvihové dmychadlo u verze B. To je sice celokovové, ale lopatky mají odlišný charakter, a to i když bereme do úvahy jistou míru zjednodušení. Takto bychom mohli pokračovat i v dalších detailech, ale spíš zakončeme doporučením: pokud máte tu možnost, před nákupem si naživo prohlédněte model od HM a od AF1, a teprve pak se rozhodněte. 

Zajímavá alternativa: F-35B Lightning II od RAF Brand Diecast

Jedna věc láká výrobce diecast modelů, aby šli do modelu F-35: tento letoun se pomalu stává, nebo se časem stane, velmi rozšířeným v letectvech mnoha zemí, a tím se stává zajímavým i pro sběratele v oné zemi. Vždyť kdo z našinců by si nekoupil do sbírky F-35 s výsostnými znaky Czech Air Force, že? No, na českou F-35 myslím můžeme zapomenout, ale nabídka F-35, kromě modelů od HM a AF1, zahrnuje i docela zajímavou alternativu od výrobce RAF Brand Diecast. O tomto výrobci nic bližšího nevíme, v podstatě to ani nebude skutečný výrobce, ale prostě společnost, která si nejspíš objednala, nebo možná okopírovala, odlitky od HM, a vydala vlastní F-35 v barvách RAF. Stejnou cestou šly například i čínské firmy jako BLMUSA nebo WLTK, které také dodávají na trh kovové modely F-35 za velmi nízké ceny. Ale hlavní je, že model od RAF Brand Diecast skutečně hodně připomíná model od HM, že má poměrně zdařilé lakování a přitom je k mání za neuvěřitelnou cenu, zhruba třetinu ceny co model od HM! Při detailním pohledu je na modelu RAF Brand Diecast na některých místech sice znát poněkud horší kvalita výroby, někde najdete nedostatečně začištěné otřepy, jinde jsou hrany začištěné až příliš (ale zdaleka to není takový průšvih jako legendární, snad rašplí, začišťované náběžné hrany prvních F-14 od Calibre Wings), ale tohle všechno jsou věci, které velká část sběratelů vůbec neřeší, podstatné je pro ně to, že model je v zásadě tvarově správný, že „Braillovo písmo“ paneláže je viditelně nižší), a že ve vitríně neuráží. Pokud nejste zvyklí obdivovat detaily vystavených modelů pomocí lupy, tak za velmi dobrou cenu vám tento model doplní sbírku moderních stíhaček v zásadě úplně stejně jako model od HM, který je ale pomalu třikrát tak drahý. Za tuto cenu vám možná ani nebude vadit, že kabina není otevírací, nebo že model je vydán pouze v letové konfiguraci, tedy bez podvozku a otevřených zbraňových šachet. Ale trochu to vyrovnává zase tím, že stojánek je hezčí než ten od HM, a je částečně nastavitelný. Za cenu menší než devět set peněz to pro někoho vůbec nemusí být špatná varianta k doplnění sbírky.

Závěrem 

Vynášet soud nad modely F-35 napříč jednotlivými výrobci není snadné, neboť každý je, samozřejmě, něčím odlišný. Stejně tak odlišná jsou očekávání sběratelů a jejich nároky. Kdo upřednostňuje modely od Calibre Wings, Century Wings či Air Commander, bude mít nepochybně mnoho výhrad ke všem modelům a s hodnocením bude rychle hotov. A pak je tu ještě hodnocení poměru „cena – výkon“. Tady je snad námořní verze „C“ od HM mírně příjemným překvapením, a to zejména díky lepšímu ztvárnění paneláže, podobné jako u modelů od AF1, které modelu dodává více na realitě 

Pokud si chcete „jen“ doplnit řadu stíhaček 5. generace, potom vám nic jiného, než pořídit si nějakou pětařicítku od výše zmíněných výrobců, nezbývá. Ale také je zde jistě i další skupina sběratelů, která si Lighting II v kovu jen prohlédne …. a odpustí si jej. F-35 jako model nepatří k bestsellerům jako jsou Phantomy, Tomcaty nebo nejnovější Sůčka, ale přitom se například v Anglii prodává relativně velmi dobře. A to přesto, že je to další ze zástupců celošedých modelů s kamufláží typu „Fifty Shades Of Grey“. 

Zdroje:

https://hobbymastercollector.com

https://en.wikipedia.org/wiki/Lockheed_Martin_F-35_Lightning_II

https://www.diecastaircraftforum.com

(převzato z facebookové skupiny „Diecast modely letadel, vrtulníků a bojové techniky“)

Autor:   Jan Opitz

jan.opitz@centrum.cz

Autor:   Jan Opitz

Sukhoi Su-34 Fullback

(s.n. RF-95803 ’03′ Russian Air Forces , Khmeimim AB , Syria, January 2015)

Úvodem 

Přestože model Su-34 v měřítku 1/72 již na trhu existuje, stal se předmětem zájmu HobbyMasteru (dále jen HM), který pro tento model vyvinul zcela novou formu. Púvodní modely společnosti Gaincorp jsou již zřídkakdy ke koupi, protože jejich kvalita byla na tehdejší dobu velmi slušná. Dnes jsou spíše na trhu modely čínské firmy Terebo, která s využitím původních forem dnes již neexistujícího Gaincorpu tento model znovu vydala. Model od Gaincorpu / Tereba však už z dnešního pohledu má řadu neduhů, a tak byl „Fullback“ očekávanou novinkou, protože při předvídatelné kvalitě modelů se značkou HM, a na vlně zájmu o ruské letouny podpořené současným děním na Středním východě jsme se mohli těšit na modernější model tohoto atraktivního letounu. Naplnila se tato očekávání?

Předloha modelu a role SU-34 v Sýrii

Spolu s ostatními ruskými bojovými letouny (prvními byly Su-24M), byl i Su-34 „Fullback“ jako součást expediční letecké jednotky (tehdy ještě VVS – Vojenských vzdušných sil, od srpna 2015 podřízené Vozdušno-kosmickým silám) Ruské federace, které byly od poloviny září 2015 na základě žádosti syrského prezidenta Bašára Asada, vyslán na leteckou základnu Khmeimim (jinak Hmeimim také nebo Chmejmim) v provincii Latakíja na severozápadě Sýrie. Odtud již přes tři roky v různé intenzitě podporují vládní vojska Sýrie, která bojují s islamistickými povstalci v syrské občanské válce. 

Prvních šest Su-34 od 47. smíšeného leteckého pluku ze základny v Baltimoru na základně Hmeinim dosedlo 28. září 2015. Čtyřměsíční interval střídání personálu naznačovalo vysokou intenzitu operací, pro které byly zpočátku využívány zkušenosti pilotů z konfliktů v Čečensku a Gruzii. Ale většina zejména následně se účastnících pilotů zde bojové zkušenosti teprve sbírala. V závěru roku 2015 byl počet dislokovaných Su-34 navýšen na 10 strojů, doplněných ze základny v Chabarovsku. Na konci roku 2017, po absolvování téměř 500 misí (zaměřených na likvidace komunikací, zásobovacích center, zbrojních skladů, výcvikových táborů, opravárenských dílen nebo těžařských ropných zařízení islamistů) se část Su-34 do Ruska vrátila, ovšem po dalších třech měsících se jejich počet opět zvýšil. Většina posádek Su-34 tak mohla nasbírat na syrském nebi další bojové zkušenosti, stejně tak jako stroj samotný, který mohl projít řadou vylepšení na základě zkušeností získaných při náletech. Ty začaly 1. října 2015 likvidací výcvikového tábora islamistů u města Rakka. Při něm byly použity 250 a 500 kg neřízené letecké pumy FAB a OFAB (trhavé, resp. tříštivo-trhavé pumy). Su-34 často spolupracovaly se strategickými bombardéry Tu-22M3 (létající na tyto mise z Ruska), občas i se svými přímými předchůdci Su-24. Po incidentu a sestřelení ruského Su-24 tureckou F-16 byly nakrátko Su-34 vyzbrojeny i dvojicí řízených střel krátkého doletu R-73 (jinak se o bezpečnost útočících skupin staraly Su-30SM a Su-35S). Z důvodu snížení rizika útoků od frakcí rebelů na Su-34, vycházejících z poznání, že se vyhýbají útokům na americké stroje z obavy před odvetou, byly na některých strojích přemalovány insignie – rudé hvězdy. Dalším důvodem byla obava z případné negativní medializace eventuálního sestřeleného ruského letounu, pokud by k němu došlo ze strany rebelů, kteří se o to opakovaně pokoušeli samonaváděcími raketami s IČ senzory, proti kterým jsou Su-34 zatím nejméně chráněné. Jedna z předloh takto „odznačeného“ letounu, Su-34 „červená 21“, se také stala předlohou pro jeden z dalších modelů SU-34 firmy HM. (https://hobbymastercollector.com/HA6302A.html). Vedle klasické neřízené munice (např. již jmenovaných FAB-500 a OFAB-250-270) byly v Sýrii používány i řízené KAB-500 nebo 1500, schopné prorazit i 3 metry železobetonu nebo 20m zhutněné zeminy. Ty byly užity minimálně třikrát. Kromě toho byla používána speciální munice RBK-500 pro likvidaci pojezdových drah apod., a Bet AB-500 na prorážení vícevrstvých železobetonových objektů. Nutno podotknout, že i přes velké množství použité neřízené munice dosahovaly Su-34 vysoké přesnosti zásahů, a to díky softwarovým úpravám dopočtů balistických křivek na základě vyhodnocování zásahů ze satelitů. Jejich odchylka tak byla i méně než 5 metrů! Su-34 se tak po mnoha etapách zkoušení (zejména s využitím munice) a následných vylepšeních po nasazení v Sýrii stal vyspělým bojovým strojem, který lze označit jako jeden ze v současnosti nejlepších bojem prověřených stíhacích bombardérů.

Vlastní model

Obal tvoří kartonová krabice standardního vzhledu a provedení HM. Model je uložen v polystyrenu, jak jsme v poslední době u novějších modelů HM již zvyklí. Ale již k samotnému modelu. Kdo vlastní nebo zná výše uvedené dříve vydané modely Su-34 od Gaincorpu/Tereba, může okamžitě porovnávat. Snad nejvíce diskutovaná je geometrie modelu, a tak začněme právě u ní. Pro porovnávání s dostupnými výkresy jsme pro tento účel využili dva různé zdroje, Wikipedii a výkres ruského původu. Současně jsme také porovnali s těmito výkresy recenzovaný model od HM a model od Gaincorpu. A výsledek? Ani jeden model není úplně přesný, oba vykazují větší či menší odchylky, některé nepřesnosti jsou dokonce pro oba modely (překvapivě) shodné. Pokud začneme od přední části, velice diskutovaný je sklon pitotovy trubice na radomu. Zrovna zde se oba použité výkresy mírně liší, ruský výkres vykazuje větší sklon, a ten bude i dle porovnání s fotografiemi správnější. Tady jsme se mimochodem opět přesvědčili, že pro porovnávání modelů je lepší věřit spíše fotografiím reálného letounu než výkresům, protože výkresy mohou vykazovat nepřesnosti oproti reálu. Ale i přesto, že jsme pro srovnání použili ten z výkresů, kterému lze vytknout právě tvar a sklon čelní pitotky (z důvodu lépe postprodukčně upravitelné průhledné geometrie), je sklon pitotovy trubice u modelu HM opravdu špatný. Pitotka je u modelu HM prostě vodorovně, zatímco pitotova trubice na skutečném letadle je víc skloněná k zemi a vizuálně je prodloužením linie boční hrany zploštělého radomu. Pitotka je prakticky také kolmá na dělicí čáru čelního průřezu mezi radomem a trupem letounu (viz. také: https://www.diecastaircraftforum.com/military-model-aircraft/305572-jc-wings-su-34-early-photos.html#post2664426). Jsme na počátku letounu, ale ještě jej neopustíme. Totiž další poměrně velkou nepřesností je také půdorysný tvar radomu. Snad jeden z nejvíce charakteristických znaků letounu, tj. příďový tvar „kachního zobáku“, je zde překvapivě hodně potlačen (shodně také u modelu od Gaincorpu). V půdorysném porovnání model znatelně v předních postranních částech radomu „nedorůstá“.  Ostatní porovnávané části tvarů a rozmístění paneláže již takové chyby nevykazují, a model se poměrně dobře shoduje s výkresem.

Kabina je odnímatelná, avšak jen pro potřeby umístění figurek pilotů, neboť vstup do kokpitu u skutečného letounu vede skrz přední podvozkovou šachtu.Poměrně dost velký, resp. nepoměrný k velikosti kabiny i palubní desky, je průhledový displej (HUD, typ ŠKAI-34). Představuje jej plastový čirý díl, který měl být o něco menší. 

Jak jsme u modelů HM podobných koncepcí zvyklí, jsou plovoucí předkřídla (kachní plochy), nepohyblivé, stejně jako vodorovné ocasní plochy a kyvné části svislých ocasních ploch taktéž (na rozdíl od Gaincorpu/Tereba).

Pro model letounu byla vybrána tato výzbroj: na středním závěsníku mezi motorovými gondolami je protizemní řízená střela Kh-59M (s napevno připojeným urychlovacím/startovacím raketovým motorem), dále přímo pod oběma motorovými gondolami po jedné kazetové bombě RBK-500 AO-2,5RTM (s tříštivou protipěchotní submunicí), dále – již pod křídly – řízené letecké bomby s poloaktivním laserovým navedením KAB-500L, následují dvojice protiletadlových řízených střel R-27ER/E (středního dosahu s poloaktivním RL/pasivním IČ navedením) a R-77/-77-1 (s aktivním RL navedením, mimochodem nejlepší současný typ ruské rakety středního doletu).  Nasazení podvěsné výzbroje na model je snadná, řekněme standardní. Napevno, jako jednolitá součást křídel, je řešeno obranné zařízení SAP-518 Regata pro rušení radiolokátorů PVO ve štíhlých kontejnerech na koncích křídel (ve skutečnosti odnímatelné ze závěsů, kde mohou jinak být i řízené střely krátkého dosahu R-73). V levém dielektrickém krytu je přijímač pro detekci, klasifikaci a určení pozice zdroje elektromagnetického zařízení, v pravém kontejneru na konci křídla je vysílač rušícího signálu. Podvozkové nohy jsou dostatečně pevné, kola pryžová, stojánek relativně stabilní (také díky tomu, že všechny kovové Flankery od HM jsou až nezvykle lehké).

Kamufláž je na první pohled zdařilá, ale i zde jsou drobnější odchylky v porovnání s originálním letounem, zejména ve tvaru polí. Odstíny jsou snad dostatečně přiblížené realitě, ale samozřejmě, dosahovat shody mezi nástřikem barvy na kovovém povrchu a barvou aplikovanou na modelu s odlišnou strukturou povrchu není možné. A přesto, více pečlivosti v provedení mohlo být dosaženo. Například černé matné pole před kabinou nemá směrem k radomu postranní hranice úplně rovné. Dělící linie je ve skutečnosti níž než na modelu, a na úrovni konce čelního štítu kabiny se k němu po znatelně větším oblouku (než u modelu) napojuje. Možná namítnete, že toho si všimne jen málokdo…patrně ano, i když ve výsledku je zkrátka přední černý matný panel proti oslnění znatelně „hubenější“ než u originálu). Ale vaši pozornost spíš stejně upoutá úplně jiná nepřesnost, totiž tvar čísel pod kabinou! Ta jsou tenká, skutečně o poznání hubenější než by měla být, a kdo má současnou ruskou leteckou techniku „nakoukanou“, tak tomu tato chyba neunikne.

Závěrem 

Velké očekávání bylo tedy rozřešeno. Konečný verdikt celkového hodnocení je z mého pohledu pod toto očekávání. Rekapituluji zde dva hlavní nedostatky: geometrie přední části (sklon pitotky a půdorysný tvar radomu), a provedení čísel pod kabinou. To jsou hlavní znaky, kterých si oko cvičené na ruskou leteckou techniku určitě všimne. Dobrou zprávou však je, že u dalších ohlášených modelů Su-34 mají už tato čísla správnou tloušťku, sklon pitotky však zůstává stále chybný (pravděpodobně výrobně neřešitelné, nicméně pomocí teplé vody nebo fénu by měl jít sklon pitotky snadno opravit). Jaké uvést klady pro vyvážení? Je to těžké. Nedělejme z modelu absolutní propadák, ale vzhledem k současné dostupnosti podkladů pro výrobu tohoto modelu a uvedených (zbytečných) chyb je také pravdou, že model nepřinesl nic navíc, než jsme u HM již několik let bohužel zvyklí. Dnes už je možné porovnávat s „těžšími vahami“, i když ne pro tento typ letounu, ale obecně. Cena modelu je alespoň o něco nižší, než například u Calibre Wings. Ale to je již polemika na jiné téma, a subjektivní hodnocení poměru ceny a výkonu je věcí každého z nás. Zde jsme srovnávali model od HM s modelem (formou), která byla přibližně o 10 let starší. Počkejme si, s čím přijde další ohlášená novinka: Su-34 od JC wings! (https://www.diecastaircraftforum.com/military-model-aircraft/305572-jc-wings-su-34-early-photos.html#post2664426). Rozdílů s modelem od HM bude jistě mnoho, počkejme si také na nastavenou cenovou hladinu a zejména na to, jak se u JC Wings podaří trefit barvy, a uvidíme, jestli bude JC Wings silným konkurentem a vyzyvatelem pro SU-34 od  HM. Ale abychom končili optimisticky, uveďme na závěr, že model HM, zásluhou své předlohy, svým ladným tvarům a předchozí absenci v nabídkách výrobců modelů, se bude i tak v nejedné vitríně mezi ostatními modely jistě dobře vyjímat. Krása modelu totiž stejně vždy tkví v oku sběratele.

Zdroje: ATM 4/2019, Fojtík, Jakub: Su-34 v Sýrii, str. 30-35

https://www.picswe.com/pics/rbk-500-97.html

https://hobbymastercollector.com/HA6302A.html

https://www.diecastaircraftforum.com/military-model-aircraft/305572-jc-wings-su-34-early-photos.html#post2664426

https://en.wikipedia.org/wiki/Sukhoi_Su-34

(převzato z facebookové skupiny „Diecast modely letadel, vrtulníků a bojové techniky“)

Jan Opitz

jan.opitz@centrum.cz