Recenze modelu Su-24M ‘Fencer-D’ , Calibre Wings CA722401 1/72
Autor: Jan Opitz
Úvodem
Dlouho očekávaná novinka Calibre Wings, s nejedním odkladem vydání, přišla před časem na trh. Nová forma, v mnoha bojích různých regionálních konfliktů ošlehaného válečníka, obávaného Su-24, přináší současně dvě varianty letounů, ruského a ukrajinského Suchoje. Přesto, že se recenze věnuje v úvodním představení prvnímu z nich, vlastní popis modelu lze shodně vztáhnout také Su-24MR „Fencer-E“, letectva Ukrajiny (CA722402). Atraktivitu novinky jistě zvyšovala nejen jedinečnost formy tohoto typu (nikdo jiný dosud Su-24 v měřítku 1/72 nevyráběl), ale také fakt, že jej přináší výrobce, jehož předchází pověst vysoké úrovně zpracování detailů, kterým tak trochu uniká ostatním výrobcům. V neposlední řadě jde o předlohy letounů, které figurovaly v současných ohniscích napětí.
Předloha modelu a role letounu v Sýrii
Ruský Su-24M byl součástí expediční letecké jednotky VVS (Vojenských vzdušných sil, jim od srpna 2015 nadřazené Vozdušno-kosmické síly) Ruské federace, které byly od poloviny září 2015, na základě žádosti syrského prezidenta Bašára Asada, dislokovány na letecké základně ‘Khmeimim Air Base’ v provincii Latakíja na severozápadě Sýrie. Odtud již přes tři roky v různé intenzitě podporují vládní vojska Sýrie, bojující s islamistickými povstalci v syrské občanské válce.
Stejně, jako jiné ruské letouny, jsou na základně v různých intervalech střídány a jejich počty se mění. Na počátku ruské přítomnosti zde bylo, jako zcela prvních letounů, hned 12 Su-24M, na počátku roku 2016 dokonce 30 těchto letounů. Právě Su-24M uskutečnily podstatnou část leteckých úderných misí (postupně až 60 misí za den), zaměřených na pozemní cíle – techniku a objekty povstaleckých jednotek. Těmi je hned několik organizací, z nichž některé soupeří i mezi sebou navzájem, ovšem největší hrozbou je bezesporu tzv. Islámský stát, který v minulosti obsadil až 60 % syrského území (a další přilehlé regiony). Za letecké podpory získala syrská armáda původně ztracená území postupně zpět, ovšem z důvodu omezeného použití přesné protizemní munice, docházelo k obětem mezi civilním obyvatelstvem. Převážnou většinu bomb totiž tvoří konvenční munice. V souvislosti s vyhlášením příměří na konci února 2016 (současně s prohlášením o naplnění hlavních voj. cílů mise ruským prezidentem Vladimírem Putinem), stahují Rusové podstatnou část vojenských letounů, a na základně ‘Khmeimim Air Base’ zůstává jen osm Su-24M (stav ověřený ještě v červenci 2017). 31. prosince 2017 se však stává tato základna terčem minometného útoku povstalců, přičemž bylo zničeno nebo poškozeno sedm letounů, z toho čtyři Su-24M (ovšem bez ztrát na životech vojáků), jenž však byly v řádu dní opraveny a zprovozněny. Tragický byl osud jiného ruského Su-24M v syrském konfliktu, který se odehrál již 24. listopadu 2015, kdy byl po údajně krátkém narušení tureckého vzdušného prostoru sestřelen tureckou F-16C (protiletadlovou řízenou střelou AIM-9 Sidewinder). Po katapultáži byl ruský pilot zastřelen povstalci ještě na padáku, navigátor byl sice zachráněn, ale jen za cenu ztráty života jednoho záchranáře a zničeného vrtulníku Mi-8, sestřeleného mobilním protiletadlovou raketou (BGM-71 TOW). Pro doplnění operačně – provozních ztrát Su-24 v Sýrii uvádíme ještě tragickou havárii z 10. října 2017, ke které došlo při vzletu. Stroj vyjel, pravděpodobně pro technickou závadu, z dráhy, členové posádky se již nestihli katapultovat.
A pro úplnost, syrský konflikt nebyl pro Su-24 samozřejmě prvním operačním nasazením. Sověti jej nasadili poprvé v r. 1984 v Afghánistánu při útocích na pozice mudžahedínů, a to ještě v r. 1990. Používal ho také Uzbekistán, který byl zapojen v letech 1992 až 1997 do tádžické občanské války, ve které se angažoval afghánský Tálibán. Ruská federace nasazovala Su-24 ve druhé čečenské válce v letech 1999 až 2007, nasadila jej i ve válce s Gruzií o Jižní Osetii v r. 2008. V roce 2011 byl použit Kaddáfího Libyí proti vzbouřencům, syrským letectvem byl od konce r. 2012 nasazován při útocích na pozice rebelů v syrské občanské válce. Na Donbasu jej v roce 2014 použila také Ukrajina.
Popis modelu
Než se budeme věnovat vlastnímu modelu, nemůžeme přeskočit pojetí a zpracování obalu. Velké očekávání před vybalení modelu ještě umocňuje atraktivní box a pár dobrých nápadů, které jsou výbornou předehrou k postupnému odhalování letounu a jeho skládání. Pěkný titulní obrázek Fenceru na víku černé lesklé krabice doplňuje (stejně jako na bocích) rudá hvězda, vyvedena s ikonickým srpem a kladivem. Na rubu víka je ještě půdorysný a perspektivní nákres s doplněním základní charakteristiky letounu a technických údajů, ale vás již jistě zaujal půdorysně tvarovaný průhled přes čirý blistr. Již po vytažení průhledného blistru s modelem je od prvního pohledu jasné, že Calibre vytváří vlastní kategorii kvality zpracování modelu (nutno poznamenat, že za patřičnou cenu, ale v tuto chvíli již za sebou máte jistě i stav smíření, možná i zapomnění). Oči přecházejí po všech dílech a dílcích, které dávají dobře tušit své umístění, nebo použití v případě přiložené pinzety a háčku. Ano, nemusíte se obávat modelu z nové formy, kdy nemáte vyzkoušen postup sestavování, jako v případě „tradičních“ modelů už nějaký čas cyklujících forem od jednoho výrobce. Průvodcem vám má být pěkně a pečlivě zpracovaný fotonávod, v nápaditě a vtipně zabaleném červeném sáčku s trefným nápisem „REMOVE BEFORE FLIGHT“. Jistě také nepřehlédnete stříbřitou certifikační kartu s uvedením čísla limitované série.
Už při počáteční manipulaci cítíte, že model si hmotností nezadá s těmi nejtěžšími, které jste z této kategorie už asi poznali. Je to poctivý kus kovu, který působí odolným dojmem, i přes přítomnost měnitelné geometrie křídel, která funguje bez problémů. K čemu se však vaše oči pravděpodobně stále vracejí, je úroveň zpracování povrchu celého modelu. Tento jev na vás bude příjemně působit po celou dobu manipulace s modelem před jeho konečnou instalací, neboť zkrátka fenomenální! Paneláž a nýtování si nezadá, modeláři prominou (ale ať se sami přesvědčí), ve shodném měřítku s lepším průměrem postavených plastikových modelů, což je na sériově vyráběné diecasty nečekaný a úžasný výkon! Tenkost linek a jejich podbarvení, které doprovází množství drobných nýtů, je v celkovém působení povrchu modelu velmi přirozené. Ano, lze najít místa, kde jsou drobné rezervy, například ukončení paneláže na přechodu horních částí „rukávů“ („rukáv“ – pevná část kořene křídla, tedy část mezi trupem měnitelným křídlem) k trupu, kde je z obou stran „nezakončena“. Je ale současně pravdou, že na první pohled, právě díky prakticky celoplošnému detailnímu zpracování, si takových míst na první pohled nevšimnete, a člověk jistě pochopí a domyslí i technologické limity výroby. Potom je tu naopak mnoho míst, kde vás i při celkovém zpracování ještě pár detailů navíc překvapí, nebo lépe řečeno, podtrhne už tak příjemný výsledek. Jsou jimi přesné rámování kabiny (včetně zpracování kokpitu), detail vsazené trubice pro tankování za letu a postranní snímače tlaku, všechny otvory pro sání vzduchu na horní straně trupu, za kabinou vystupující a „kovově věrně“ podaný výstražný přijímač IČ, čepy uchycení křídel, výmetnice klamných cílů, celá SOP s poctivě propracovanou schránkou brzdícího padáku a zadní ILS anténou nad tryskami, odlišenou úrovní provedené paneláže klapek a spojlerů oproti průběžným řadám jemných nýtů za náběžnou hranou… A to můžeme plynule přejít na spodní, bílou část letounu. Zde je působivější kontrast tmavší linie rytí paneláže a nýtů, navíc, v podobném duchu zde jistě nepřehlédnete další jemné a působivé vyvedení detailů. Mezi nimi i tak ještě vyčnívá poctivě „prosklené“ zpracování vystupujícího laserového zaměřovače Karja-24M, hned za kryty šachty příďového podvozku. Potom například žebrování krytu rotačního kanónu GŠ-6-23 na levé straně letounu, a za kryty podvozkových šachet hlavního podvozku navazující jemné rytí paneláže mezi oběma břišními kýlovými plochami směrem k tryskám. Jejich zapuštěné prstence s proměnlivým průřezem jsou také detailně i barvou „kovu“ kvalitně zpracované.
A dostáváme se již k volným dílům, periferiím, které se v různých variantách nebo konfiguracích na model připevňují. Začněme asi nevětšími z nich, a to jsou podvozkové nohy. Obdobně jako u F-14 od Calibre Wings (a jiných výrobců, jenž s tímto nápadem přišli), jsou uchyceny přes magnety, tedy odpadá nějaká složitá nebo snad riziková instalace. Zvláště hlavní podvozkové nohy mají o něco více vůle, může se stát, že model bude „sedět“ na jedné straně níže, ale jeho přizvednutí a vrácením nohy do správné polohy a opětovným usazením jen snadno dostanete do patřičně přesné konfigurace na podvozku. Ten je stejně pečlivě vyroben, jako výše popsané pevné části. Možné je také ponechat model na stojánku se „zataženým“ podvozkem. K tomu slouží již klasický tříbodový opěrný systém stojánku tvořený třemi nosnými průhlednými rameny, po jejichž smontování a utažení v základně stojánku lze docílit libovolného náklonu letounu, který se opírá o pryžová zakončení těchto ramen. Po stranách jsou pro křídly dvě velké přídavné palivové nádrže (PTB-3000, tj. na 3000 litrů). Pro jejich nasazení na pylon (pod pevným „rukávem“) můžete použít o trochu více přiměřené síly, aby jste je dotlačily svými čepy do otvorů v pylonech. Čepy vzdorují přes nános své bílé barvy, která je však pružná a čepy nakonec do otvorů „skočí“. Variantně lze namísto nádrží na tyto pylony umístit dvojici PLŘS R-60 (raket pro vlastní ochranu) na každou stranu. Je však zapotřebí držet je a silou působit přesně v ose čepů a pylonu. Již bezproblémové byly instalace raketnic B-8M (s 20 raketami S-8, ráže 80 mm se sklopnými stabilizátory), ty byly na pylonech pod křídly, jsou tedy otočné (a při změně geometrie křídel se musí směrově upravit, což je snadné a čepy stále pevně otočné pylony drží). Opět je možné namísto variantně volit a namísto levé raketnice instalovat podvěsný kontejner s datalinkem typu APK-9.
Malá odbočka k možnostem výzbroje modelu Su-24. Pokud jste zaregistrovali první fotografie modelu ještě ve fázi prototypu, možná si vybavíte i množství munice, které bylo demonstrativně před modelem složeno. Ano, bude možné pro tento letoun (a současně připravovanou novinku Su-22) dokoupit sadu dalšího arsenálu, s názvem „1:72 Soviet Missile & Bomb Set For SU-24, SU-22“, který bude obsahovat skupinový pumový závěsník se čtyřmi pumami AB-100, dvě laserově naváděné pumy KAB-500L, dvě laserově naváděné protizemní řízení střely CH-29T, dvě radarově naváděné protilodní řízené střely CH-31P, dvě TV naváděné protizemní řízené střely CH-59M a nakonec i dvojice protizemních řízených střel CH-58.
Ale zpět k instalovaným dílům. Zpestřením, které Calibre připravilo již k modelům F-14, jsou červené kryty vstupních otvorů a trysek. K jejich deinstalaci se dobře hodí přibalená plastová pinzeta, v případě předních krytů nasávacích otvorů je zapotřebí tyto vstupy z letounu oddělit. Může se zdát, že to je zbytečně vymyšlená manipulace, ale můžete ji provést bez obav. Vstupy při „cestě tam i zpět“ dobře lícují. více variant také nabízí překryt kabiny, a to ve všech myslitelných variantách. Může být tedy v základní zavřené variantě, nebo současně obou otevřených polovinách, a dokonce i ve variantách pravé uzavřené (operátor) a současně levé otevřené poloviny (pilot) a zase naopak. Jen otevřené poloviny překrytů nedrží nikterak pevně, s modelem není dobré prudčeji manipulovat, aby „nastrčené“ překryty nevypadly. Jinak je jejich zpracování perfektní.
A jsme u nejvíce diskutovaného dílu, který se stal předmětem nejedné výtky, které v komentářích tento model letounu doprovázely – pitotova trubice na čelním radomu (ukrývajícím radary v přídi letounu). Výrobce při výběru materiálu na tuto část upřednostnil elastický pryžový materiál, pravděpodobně se záměrem eliminovat případné poškození, zejména potom ulomení. Jak se zdá, problém velké části modelů (dle četných komentářů ze specializovaných fór), je fakt, že přiložená pitotova trubice je v mnoha případech lehce zdeformovaná, osově vyhnutá. Otázkou je, čím byla případná křivost způsobena. Pravděpodobně se jednalo o zbytkové pnutí elastického materiálu, které se při velkém štíhlostním poměru k délce trubice vyrovnalo touto deformací. Pokud je zakřivení menší, může být, alespoň částečně, vyrovnáno pro horkou vodou, za současného přiměřeného natahování. Tímto postupem byla navrácena pitotova trubice recenzovaného modelu do uspokojivého stavu. Jinou variantou řešení může být použití „modelářské pitotky“ od polského výrobce Master (kód výrobku: MAST-72107). Pitotka je soustružená ocelová kulatina doplněná pryžovým středním dílem s anténami elektronického přístrojového přistávacího systému. Je velmi precizně zpracovaná, a je zapotřebí ji jen dobarvit. Zda ponechat upravenou nebo (mírně) zakřivenou původní pitotovu trubici nebo zvolit náhradní řešení dodáním kovového doplňku pro plastikovou stavebnici Su-24, je na posouzení sběratele, který pravděpodobně bude zvažovat dva fakty. Prvním je skutečnost, že „modelářská pitotka“ je svou úrovní zpracování detailů, přirozeně, v porovnání s jinými (ne)řešenými detaily kovového modelu nad jeho úrovní. Kovové doplňky určené pro vylepšení stavebnic plastikových modelů jsou často využívány pro stavbu soutěžních modelů, na které jsou dnes, více než před lety, kladeny vysoké nároky přiblížení se realitě. Je potom otázkou, zda na této vysoké úrovni detailů klasický model (subjektivně vnímáno) nepostrádá další detaily, např. vybíječe statické elektřiny na koncích křídel (2x 1) a VOP (2x 3) apod. Druhým, „sběratelským“ hlediskem by mohl být „čistokrevný“ a původní vzhled kovového modelu tak, jak jej vytvořil výrobce, a to i z pohledu sběratelské hodnoty. Na druhou stranu, trubice je volně nasunuta, řešení lze kdykoliv zaměnit.
Zbarvení modelu je doplněné o velmi decentní provozní znečištění, které je k měřítku vyvážené, a na první pohled koresponduje se zpracováním detailů. Otázkou však je, proč na směrovce chybí bílé sériové (registrační) číslo stroje. Některé ruské letouny v syrském konfliktu měly například zamalované hvězdy (např. u Su-34, „červené 22“) a číselná označení, ale podle dohledané fotografie, „bílá 16“ toto sériové bílé číslo měla (RF-93812). Pravdou ale je, že číselné identifikace se v operacích, zvláště expedičních, běžně maskují, a tak předloha modelu mohla vycházet z podoby letounu v mezidobí bez sériového čísla.
Závěrem
Snad jediný, za zmínku stojící problém může být výše popsaná anabáze s pitotovou trubicí, ke kterému však lze nalézt dostačující řešení, jak jsme uvedli výše v texu. Jinak však musí v závěrečném shrnutí následovat už jen samá superlativy. Calibre Wings se rozhodli pro výrobu atraktivního typu letounu, a zhostili se jej na výbornou (pro náročné sběratele lze hodnocení upravit na 1-), srovnáváme-li v rovně současné produkce kovových sběratelských modelů. Velký hlad po tomto modelu byl po prvním (a dodatečně ještě sníženém limitovaném) vydání vyslyšen a již nyní jsou ohlášeny další dvě novinky, opět rusko-ukrajinský tandem modelů. Jistě se budeme moci těšit i na další vydání a kamufláže, vždyť tento letoun sloužil i v mnoha postsovětských republikách a arabských státech v řadách regionálních konfliktů. Sbírky tak může obohatit významný typ bojového a operačně ověřeného letounu, který svou kvalitou (ale i cenou) převyšuje dnešní standard.
(převzato z facebookové skupiny „Diecast modely letadel, vrtulníků a bojové techniky“)
Jan Opitz
